Vzpomínky na činnost Sokola v Říčanech po skončení německé okupace

Již v létě 1945 začal v Říčanech fungovat v období okupace zakázaný Junák. Brzy potom obnovil svoji činnost Sokol, také v okupaci zakázaný. Hned po letních prázdninách se začalo cvičit v tělocvičně školy na náměstí, a to ve všech věkových skupinách.

Každé úterý a pátek byly vyhrazeny postupně žákům, dorostencům a mužům. Žákyně, dorostenky a ženy cvičily zase v pondělí a ve čtvrtek. Můj otec Jaroslav Svoboda hned od začátku fungoval jako cvičitel. Také moje matka Anežka pilně docházela na večerní cvičení žen a později byla i náčelnicí místní sokolské jednoty. Já, přestože jsem měl určité cviky ze zdravotních důvodů teoreticky zakázány (po prodělané operaci kyčle), jsem se zapojil do cvičení jak prostných, tak i na všech jednotlivých tělocvičných nářadích. Trochu jsem byl opatrný při cvičení na stole a koze, kdy se muselo odrážet a doskakovat. O to intenzivněji jsem pak cvičil na hrazdě a žebřinách a také šplhal na tyči i na provaze. Bavily mne též hry s medicinbalem i míčem. Později jsem se zúčastnil cvičení sokolské skladby na všesokolském sletu v roce 1948 i na první spartakiádě na Strahově.

Činnost jednoty se ale postupně rozšiřovala i v oblasti kulturní. Sokolové již během první republiky vlastním nákladem vybudovali kino. Bylo jediné ve městě a jeho provoz v novém režimu se postupně rozbíhal. Sál kina byl koncipován tak, že buď byl osazen sedadly, nebo mohl sloužit jako sál taneční. Právě zde sokolové zavedli tradici pořádání sokolských šibřinek, které kromě tance každoročně doplňovala i zajímavá dramatická a pěvecká „půlnoční scéna“, ve které často vystupovala moje maminka. Každé nedělní dopoledne bylo kino pronajímáno k bohoslužbám Církve československé. Zde jsem, v rámci procesu biřmování, přijal od tehdejšího patriarchy Nováka třetí jméno Pavel, které jsem si vybral sám. Jednota též pořádala besídky pro veřejnost, na kterých ukazovala nejen prostná, ale i cvičení na nářadích.

Mám také živou vzpomínku na den, kdy kino v prosinci roku 1950 vyhořelo. Stalo se to během rekonstrukce na sál s nakloněným hledištěm. Požár zřejmě vznikl buď od ohřívacích kamínek pro dělníky, nebo od jisker při neopatrném svařování. Nejprve se vznítila opona, z níž se oheň rozšířil na dřevěnou konstrukci střechy. Podle mého strýce Mrázka, který se v kině v tu dobu náhodně vyskytl, by k šíření požáru nedošlo, kdyby byla pomocí hasicích přístrojů hned uhašena opona. Hasicí přístroje, které běžně patřily do stálé výbavy kina, však byly během rekonstrukce umístěny do zamčeného skladu pod jevištěm. Událost si vybavuji i v souvislosti s nákupem na potravinové lístky. Maminka mě, tehdy dvanáctiletého, ještě na poslední chvíli vyslala se sáněmi do potravinového krámku paní Válkové v Žižkově ulici. Ten den asi končila platnost nějakého druhu lístků a za jejich zbytek jsem měl nakoupit mouku. (Přídělový systém trval v tehdejším Československu ovšem až do roku 1953.)

Na zpáteční cestě jsem zaregistroval, že z budovy kina stoupá kouř. Rychle jsem náklad dovezl domů, okamžitě jsem se vrátil a spolu s dalšími jsem pomáhal vynášet věci a nábytek z již zakouřeného bytu tehdejšího správce kina pana Řádka. V prostoru pod jevištěm se nacházela zmíněná místnost vyhrazená pro sklad Sokola – během rekonstrukce zde bylo pod zámkem uloženo i zařízení občerstvovacího stánku z předsálí biografu, ale bohužel i hasicí přístroje. Při požáru vyhořel nejen celý sál, ale i tento sklad, ze kterého se nic nepodařilo zachránit. Nejvíce mne mrzelo, že tam otec uložil sokolské stany, které jsme ještě měsíc předtím měli na půdě naší vilky v Nerudově ulici. Z celého kina zbylo pouze zděné předsálí, zbytek byl později přestavěn pro jiné účely a provoz kina zde již nikdy nebyl obnoven.

V létě se samozřejmě cvičební provoz Sokola přesouval na sokolské cvičiště, které bylo uprostřed města vybudováno ve třicátých letech, také z prostředků jednoty. Vedle cvičiště vznikly dva sokolské tenisové kurty. Na prázdniny roku 1946 již připravoval říčanský Sokol letní tábory. O těch se dočtete příště.

Jaroslav Svoboda

Na fotografii Františka Michla vidíme aktivní sokolské cvičence. Jsou to stojící zleva: pánové Svoboda, Kafka, Lehečka?, ?, Ota Karafiát junior, Kraus, Beneš. Sedící zleva: ?, Čermák, Karafiát, Masopust, ?. Snímek má dataci 10. července 1948

Foto: z archivu J. Svobody