Vzpomínání na vznik a dávnou historii Radioklubu Říčany (dokončení)

V minulém díle jsme se seznámili s úplnými začátky kolem vzniku místního radioklubu. Další vývoj byl poznamenán některými zajímavými událostmi.

Asi po dvou letech jsme museli místnosti v Žižkově ulici opustit, národní výbor nám nabídl prostory na Masarykově náměstí v domku vedle fary. Brzy jsme zjistili, že šlo přímo o „danajský dar“. Tento starý domek byl značně zanedbaný a nebyla v něm zavedena ani elektřina. Předtím zde žila stará paní, která na úklid i údržbu zřejmě nestačila, a našli jsme tam i kuriozitu – jedna obytná místnost měla v podlaze otvor, kterým se dala pozorovat koza v suterénním chlívku. Nejprve jsme sami provedli veškeré zednické úpravy, elektrické instalace, místnosti jsme vymalovali a zkulturnili, aby v nich naše klubová činnost mohla být vůbec provozována. Bohužel asi po roce jsme byli opět vystěhováni, ale tentokrát jsme dostali relativně slušné nebytové prostory v bývalém krámku pro prodej a opravy jízdních kol pana Sedláčka – naproti restauraci Milán. Radioklub se tehdy stal součástí říčanského Svazarmu a na jeho činnosti se podílelo již asi dvacet členů Po několika letech došlo k dalšímu stěhování klubu – tentokrát do bývalé provozovny pro opravu jízdních kol pana Šlingra pod Černokosteleckou ulicí. (Další stěhování klubu bylo popsáno v nedávném seriálu v Kurýru.) Náš radioklub byl ve volném spojení se známým radioamatérem a astronomem RNDR. Ing. Jiřím Mrázkem OK1GM, říčanským rodákem (jeho rodiče měli domek v blízkosti koupaliště Jureček) a silně věřícím katolíkem. V době, kdy byl ředitelem ionosférické stanice v Průhonicích, jsme ve spolupráci s ním uskutečnili orientační závod – „hon na lišku“ – právě v průhonické oboře, kde se stanice nacházela. Já jsem se také zúčastnil s mobilní vojenskou stanicí RF11, což dokazuje fotografie otištěná u článku Jiřího Gaždy v dubnovém čísle Kurýru.

Radioklub se pravidelně zúčastňoval tuzemských i mezinárodních rádiových závodů a každoročně jsme první víkend měsíce července vyjížděli mimo Říčany v rámci Polního dne. Je to závod se stanovištěm na nějakém rádiově výhodném kopci, ve kterém se používaly pouze vlastní napájecí zdroje (akumulátory či benzinové agregáty). Bodoval se jednak počet uskutečněných spojení během stanoveného časového intervalu (den i noc), jednak též vzdálenosti komunikujících stanic. Náš radioklub si pro tuto soutěž oblíbil nejprve věž ozdravovny Olivovna, potom ondřejovskou hvězdárnu a později pak Neštětickou horu. (Následující další kóty jsou opět popsány v seriálu Jiřího Gaždy.) Kromě radioamatérského vysílání se členové klubu samozřejmě zabývali i konstrukcí elektronických zařízení, ale i jinými záležitostmi. Protože jsme od Ústředního radioklubu získali některé vyřazené vojenské mobilní vysílačky, mohli jsme se s nimi podílet i na organizaci a provozu mnohých říčanských veřejných akcí. Byla to spojovací služba při májových průvodech, zajišťování rozhlasu a operativního spojení při konání tělovýchovných akcí apod. Dokonce jsme zajišťovali organizační spojení i na strahovském stadionu během spartakiády. Ve spolupráci s vojenskou správou jsme pravidelně pořádali i kurzy výcviku Morseovy abecedy pro brance, kteří pak byli dislokováni ke spojovacímu vojsku.

Zrušení Svazarmu a změny společenského prostředí však působily i na změny charakteru činnosti klubu. Technický pokrok v prostředcích pro spojování přinesl i lepší možnosti mobilní komunikace, takže naše služby při veřejných akcích nebyly vyžadovány. Nastal také významný posun od kolektivních radioamatérských stanic ke stanicím individuálním. Individuální licenci pak získali i další členové z Říčan – např. Libor Marhoul, Václav Přibyl, Milan Pračka, Miroslav Paul a Luboš Řeřicha. Později se řady říčanských radioamatérských koncesionářů ještě dále rozšířily. Já sám jsem, kvůli jiným činnostem, o získání individuální licence neuvažoval. Dá se říci, že činnost v Radioklubu Říčany měla významný vliv na další život jeho členů. Nasměrovala nejen mne, ale i řadu mých kamarádů k volbě životního povolání. Někteří se stali učiteli na středních i vysokých elektrotechnických školách, jiní se zařadili do práce ve výzkumných elektrotechnických ústavech nebo elektrotechnických podnicích. Tolik v krátkosti o nejstarší historii klubu. Jeho budoucnost však závisí na současných mladých, pro které by se články v Kurýru měly stát inspirací pro jejich zájmovou i profesní činnost.

Jaroslav Svoboda

Pozn. red.: Současnosti říčanského radioklubu se věnuje článek Jiřího Gaždy ve sportovní rubrice. 

Historická fotografie zachycuje autora článku při spojovací službě pro organizaci říčanského průvodu na 1. máje v roce 1958 (s německou vojenskou mobilní stanicí Feld Fu. o váze asi 15 kg)