Věhlasný restauratér Antonín Jureček

Dovolím si vám představit dalšího člověka, který se nesmazatelně zapsal do dějin Říčan, konkrétně Radošovic, které jsou dnes jejich součástí. Nikoho nevzdělával, nevedl žádnou organizaci, ani se nevěnoval komunální politice, a přece je jeho jméno součástí říčanského místopisu. Antonínu Jurečkovi k tomu stačilo „pouze“ odvádět na výbornou práci hostinského.

Narodil se 16. května 1906 ve Velké Bystřici u Olomouce. Dětství prožil ve východočeské Poličce (o šestnáct let dříve se zde narodil proslulý hudební skladatel Bohuslav Martinů), měl mladší sestru Marii, které nikdo neřekl jinak než Maňka. Vyučil se jako drogista, výrobce sodovek, limonád a lihovin a po povinné vojenské službě nastoupil v roce 1927 do Říčanské sodovkárny. Tu spravovalo Společenstvo hostinských a výčepníků. Antonín Jureček pracoval jako správce sodovkárny. Na jedné ze schůzí Společenstva poznal svou budoucí manželku Boženu Hochmanovou, vyučenou kreslířku vyšívání – tehdy jen doprovázela kamarádku, která na schůzi nechtěla jít sama. Božena se narodila 22. října 1912 v Praze v rodině železničáře, do Říčan se dostala jako dvouletá s maminkou, když byl otec povolán do první světové války.

Po nedlouhé známosti se slavila svatba. I když ženich vyrůstal v křesťanské rodině, sňatek byl občanský, mladí snoubenci se vzali na říčanské radnici 31. října 1931. Dlouhotrvající manželství zůstalo bez potomků, dvojice se asi o to více ponořila do práce kolem podnikání. Antonínova sestra Maňka se kvůli zdravotním problémům nikdy nevdala, také ona se zapojila do rodinného podniku.

Než se ujal restaurace, podstoupil Antonín Jureček studijní cestu po význačných tuzemských letoviscích. Poznal tak různá prostředí a učil se, jak podnik vést. Nabyté zkušenosti, dále finanční nesrovnalosti v sodovkárně i předčasné úmrtí Karla Rybky přispěly k tomu, že se ve třiceti letech ujal správy obecního majetku, restaurace s koupalištěm na Rokytce. Stejně jako Rybka, i Jureček musel absolvovat výběrové řízení, v němž se obecní zastupitelstvo rozhodovalo mezi více uchazeči. Konkrétně mezi ním a nám blíže neznámým panem Horáčkem z Radošovic. Při hlasování bylo odevzdáno čtrnáct platných hlasů, z toho jedenáct ve prospěch Jurečka. Zároveň bylo třeba splňovat podmínky předchozí smlouvy a mít k dispozici jistinu v hodnotě 20 000 Kč. (Tu Jureček získal zástavou manželčina domu čp. 574 v dnešní ulici Boženy Němcové.) To proto, aby mohl volné finanční prostředky investovat do provozu. Od předchozích nájemců pak měl převzít inventář v restauraci i na koupališti.

Dráhu hostinského začal Antonín Jureček 1. října 1936. O tento podnik se ale zajímal už dříve, jak potvrzují i jeho slova v dopise Obecní radě v Radošovicích ze září téhož roku: „Zajímal jsem se již jednou o tento podnik, leč shodou různých okolností nebylo mi umožněno se tenkráte o pronájem ucházeti.“ Do tohoto druhu podnikání šel s jasnou vizí. Vyjádřil ji těmito slovy: „… nepochybuji, že by se mi podařilo zde vybudovati podnik, o němž mluvilo by se s respektem a uznáním.“ Aby se tak stalo, využil všech možných prostředků, které reklama dovolovala – plakáty, letáčky či reklamní pořady pražských kin. A je na místě uznat, že se mu dařilo. Potvrzovaly to i návštěvy prvorepublikové společenské elity, zmiňme herce Oldřicha Nového, Jiřinu Štěpničkovou nebo Ljubu Hermanovou, z literátů sem zavítal například Vítězslav Nezval.

Pracovní prostor manželů Jurečkových se stal zároveň i jejich domovem, na dnešní „Jureček“ se přestěhovali do podkrovního třípokojového bytu. Spolu s nimi zde bydlela i Maňka a Antonínova maminka Marie. Do práce, která přinášela své ovoce, se zapojili také rodiče Boženky (František a Marie Hochmanovi) a nad bezpečností návštěvníků bděl najatý plavčík. O hosty v restauraci se starali kuchař a až tři číšníci. V zimě se vaření věnovala paní Boženka sama. Maňce byla přenechána kontrola nad chodem koupaliště. Starala se o příchozí i přijíždějící hosty, od hlídání společné šaty až po kontrolu pořádku na pláži. V komplexu restaurace s koupalištěm bylo potřeba vykonávat nekonečné množství manuálních činností: uklízení, okopávání pozemku a sekání trávy, opravy, úpravy…

Antonín Jureček byl podle vyjádření známých člověkem na svém místě. Přispěla k tomu i jeho úslužnost (ne však vlezlost), přátelství a zodpovědnost. Také od svých zaměstnanců vyžadoval kázeň při práci a v přístupu k zákazníkům. Byl to perfekcionista, což se projevovalo například ve chvíli, kdy jeho pracovní oděv prozradil nějakou chybičku: pomačkané oblečení nebo sebemenší skvrna byla důvodem k okamžité výměně za čistý kousek ze šatníku. Při výčtu vlastností nesmíme opomenout Jurečkovu přirozenou autoritu a osobitý humor.

Jak odpočíval? Rád nabíral energii aktivně v lesích, kde houbařil. S manželkou pak pravidelně každý pátek jezdili do Prahy na Vinohrady, na návštěvu nejlepšího přítele, majitele továrny na boty, Josefa Ježka s rodinou. Svedla je dohromady právě restaurace, ve které Ježkovi při návštěvě Radošovic pravidelně obědvali a večeřeli. Do Prahy Jurečkovi po léta přijížděli na oběd či na posezení u kávy a návštěvu spojili s večerní návštěvou divadelního přestavení. V září odjížděli na několik týdnů na české nebo slovenské hory. K jejich společenskému životu patřily i pobyty v lázních.

Pokračování příště.

Šárka Vydrařová

(zdroj článku: vlastní bakalářská práce „Vyhlášené výletní místo: Jureček a jeho kouzlo se zaměřením na stejnojmenný hostinec od  počátku do roku 1958 z roku 2011“ a rozhovor s Drahuškou Širokou, dcerou manželů Ježkových)

Dne 15. března uplyne třicet let od úmrtí slavného říčanského restauratéra Antonína Jurečka.

Zde s manželkou Boženou na svatební fotografii z roku 1931