Válka a revoluce v Říčanech / část 3

Vzpomínky Oldřicha Schreibera

Počet německých vojáků v říčanských ulicích vzrostl po atentátu na Reinharda Heydricha. Slyšel jsem, že v centru města, u Čechů, měli kulomet a mířili jím na silnici. Kontrolovali občany na ulici a prováděli i domovní prohlídky, to když na někoho dostali udání.

Nacisté hledali zbraně a ukryté parašutisty. Stalo se, že zatkli například majitele loveckých zbraní. V zimě 1945 zabrali němečtí vojáci školu na náměstí a my jsme se chodili učit na starou poštu (do současné budovy ZUŠ), na starou radnici i jiná místa. Vzpomínám si, že jsme tehdy měli vyučování také v místnosti dnešního Infocentra. Ze zabrané budovy školy chodili vojáci (bylo jich tam údajně 280) cvičit střelbu do pískovny, která se nacházela vlevo za křižovatkou dnešních ulic Říčanská a Kolovratská. Zpívali vítězné písně o Velkoněmecké říši, jak dobudou svět. Na druhé straně města, u Olivovny, pochodovali členové Hitlerjugend, kteří byli nedaleko ubytováni, a zase zpívali vítězné německé písně. Jen měsíce nás dělily od konce války, ale hrůzám zdaleka konec nebyl.

V lednu 1945 za dvacetistupňových mrazů jel přes Říčany vlak s vězni z koncentračního tábora Matthausen a několik hodin stál na nádraží. Vězně vezli v otevřených vagonech, umrzlé vyhazovali na trať. Říčanští, kteří chodili brzy ráno do práce, je slyšeli naříkat, pokoušeli se jim dát jídlo, vojáci je odháněli. My kluci jsme zahlédli v lesíku nad Voděrádkami nějaké lidi – řekli jsme o tom panu Královi z Jažlovic, jemuž les patřil. Byli to uprchlí vězni z transportu, ve vesnici se o ně postarali.

Naše okupovaná země musela za války přijmout řadu nových nařízení. V rozvodu elektřiny byla například zavedena třívodičová a čtyřvodičová soustava. Ve strojírenství to byla norma DIN (stupeň přesnosti a uložení). Zbrojní průmysl a válečná výroba měly přednost před vším ostatním. Někteří naši mladí učitelé byli tzv. totálně nasazeni a museli odejít do výroby. Třetí tunel před pražským Hlavním nádražím prý stavěli učitelé. Začaly nás učit ženy – paní učitelky Palivcová, Komárková, Ostrá.

Přišlo jaro 1945. V Říčanech byla 5. května ustavena rada Revolučního národního výboru, předsedal jí MUDr. Jan Rýdl. Členové nosili pásky s označením RG (Revoluční garda). Já a můj kamarád Zdeněk Plíva, jehož otec byl v radě činný, jsme fungovali jako spojky. Bylo nám tehdy třináct let. Rada sídlila na radnici, někdy jsme tam i přespali. Řídil nás pan Linka. Doručovali jsme vzkazy a v revoluční době jsme asistovali při různých situacích. Na dráze stál kupříkladu zadržený německý vlak s vojáky a koňmi – ty koně jsme pomáhali hnát do luk směrem k Marvánku.

V Praze a dalších městech se občané chopili zbraní a postavili se Němcům na odpor. V Říčanech se na všech přístupových cestách stavěly barikády z klád, kamenů… Táta se vrátil z koncentráku a zjistil, že základy barikády z klád se opírají o náš dům. Věděl z Neveklovska, že tank, když neprojede přes překážku, projede domem. Tak jsme se báli. Za revoluce mezi sebou němečtí vojáci neměli spojení. Viděli jsme, jak večer z půdního okna školy vysílají světelnou morseovku směrem k hlavnímu městu. Tehdy na začátku května bylo hodně deštivo a vlhko, v noci bylo slyšet, jak po staré Benešovské jedou tanky z výcvikového prostoru jednotek SS. Mířili ku Praze, ale na Pankráci se jim postavila armáda generála Vlasova.

Data a události:

Zvrat ve 2. světové válce nastal při dobývání Stalingradu (listopad 1942–únor 1943). Za obrovských ztrát zde byli nuceni Němci kapitulovat. Hitlerova vojska dostala porážka na kolena, SSSR převzal iniciativu na bojištích. Evropa stále zbrojila pro potřeby německé armády. Protektorát Čechy a Morava řídil říšský protektor a jeho zástupci. Vlna odporu proti nacistům, ve které se spojil domácí a zahraniční odboj, vyvrcholila atentátem na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha v květnu 1942. Na Říčansku v té době fungovalo několik odbojových skupin. Na říčanské radnici bylo v dubnu 1940 rozpuštěno obecní zastupitelstvo a místo starosty Jindřicha Hofty dosazeni postupně vládní komisaři Ladislav Hynek (mj. vydal zákaz pronajímat místnosti k letnímu pobytu pro osoby židovské rasy) a Jan Hanousek. J. Hoftu na podzim 1940 v souvislosti s místní odbojovou činností zatklo gestapo, byl uvězněn až do konce války.

Redakční spolupráce: Renata Skalošová

Stavba barikád před Hoftovým truhlářstvím v Široké ulici

Foto: z archivu Muzea Říčany