Sportovcům jde příkladem a už padesát let životem doslova běží

Jmenuje se Miloš Smrčka, organizuje sportovní akce nebo se jich účastní, je střídmý a o svých úspěších nemluví. Příští rok z něj bude aktivně sportující sedmdesátník.

Běhu se věnuje od svých 19 let, byl např. na 2. místě na mistrovství světa v běhu v kanadském Torontu v roce 1997. O rok později si odvezl stříbrnou medaili z mistrovství Evropy ve Španělsku. V roce 2019 přivezl z Evropy už „placku“ zlatou. Od roku 2005 byl 10× v řadě mistrem Českého běžeckého poháru a od stejného roku ještě 9× v řadě mistrem republiky v zimním triatlonu. V kategorii veteránů absolvoval světové závody v běhu do kopce, kde získal 5× zlatou medaili. Je předsedou Běžeckého klubu Říčany, pod jehož hlavičkou pořádá letos v říjnu již 41. ročník Lesního běhu Říčany. Závod je jedním z devíti běhů Poháru Ladova kraje, na který on sám dohlíží už devátým rokem.

Jak dlouho bydlíš v Říčanech, co tě přivedlo k běhání (pravidelnému sportování)?

V Říčanech bydlím od roku 1979 a k běhání a sportu obecně jsem dospěl sám, v rodičích jsem v tomto směru vzor neměl. Pouze můj děda byl všestranný sportovec. Podle dochovaných záznamů běžel ve čtyřicátých letech dvakrát Běchovice, ale to jsem se dozvěděl až později.

Jak dlouho se sportu věnuješ? A co ti osobně sport dává?

Já sportuji od malička, můj první „závod“ byl v jízdě na tříkolce, konal se v parku na Kampě, kde jsme v té době bydleli. Po přestěhování do Strašnic jsem chodil do Sokola a v devatenácti mě kamarád přemluvil, abych se šel ukázat trenérovi na Slavii. Tam jsem běhal střední tratě na úrovni druhé výkonnostní třídy (800 m za 1:55,6 s, 1500 m za 4:02 s). Po přestěhování do Říčan jsem zde našel partu běhajících kamarádů a vybíhali jsme na tréninky do lesů. Časem kamarádi skončili a já běhal sám. Po více než dvaceti letech jsem zkusil několik maratonů, první byl ve Stromovce (čas 2:36), následovalo několik dalších i v zahraničí (osobní rekord 2:27,54 ve 42 letech). Sport, a běh především, je pro mě „životní styl“. Vím, že to zní jako fráze, ale mám to tak.

Na co nejradši ze své sportovní kariéry vzpomínáš?

Nezapomenu na závody do vrchu na mistrovství světa v Chorvatském Záhřebu. Po doběhu jsem musel projít dopingovou kontrolou. Pro mě jakožto amatérského běžce to byl nezapomenutelný zážitek. Rozpečeťování všech lejster a nádobek, vlastní akt a konverzace s komisaři. Jinak jsou zážitky spíše nepřenosné, ty si musí každý prožít sám. Mohu ale doporučit nebát se přijít na jakékoliv běžecké závody a zakusit atmosféru. Myslím zejména menší závody, pořádané běžci, ti totiž z vlastních zkušeností vědí, jak mají závody vypadat.

Miloši, jsi pro mnoho běžců i vzhledem ke své vytrvalosti vzorem. Jak si udržuješ fyzičku?

Pravidelně, a to každý den, se snažím vyběhnout do lesa. Je to velmi zjednodušené, ale mám to tak. Věk mě donutil se starat o svoji tělesnou schránku cvičením a rehabilitacemi. Mám za sebou hodně sportovních zranění, ale i přes tyto problémy se pouštím znova do běhání. Když nemůžu běhat, jezdím na kole, v zimě na lyžích. Doma se snažím posilovat. Věk si uvědomím, až když mi jej některý z mých kolegů běžců připomene nebo když po doběhu do cíle závodů vidím svůj čas a uvědomím si ten rozdíl oproti předchozím letům.

Co tě baví kromě běhání a doplňkových sportů?

Sportování mi zabírá hodně času, mám ale rád i práce na zahrádce, chalupě a přiznám se, hodně času strávím u sportovních přenosů v televizi.

Už více než sedm let jsi v čele organizátorů Poháru Ladova kraje. Osmý ročník startuje v sobotu 10. září Hrusickým dobroběhem a v neděli 15. října bude pokračovat tvým Lesním během v Říčanech. Co ti práce pro „pohár“ dává?

Já dělím závody do dvou kategorií. Agenturní, pořádané různými firmami za účelem zisku nebo k propagaci, a na ty pořádané nadšenci (obvykle aktivními běžci). Já cítím povinnost dělat něco pro ostatní běžce. To je asi hlavní důvod, proč pořádám Lesní běh. U poháru jde o spolupráci podobně zaměřených akcí v rámci regionu. Vše k poháru najdete na webových stránkách Ladova kraje a neprohloupíte, když se přijdete podívat.

Rozhovor vedla Hanka Bolcková

Přílohy:

Milos Smrcka.jpg (490 kB)