Slovo úvodem

Vladimír Kořen - starosta města Říčany

Vážení sousedé, pomyslný stroj času jediným pohybem vteřiny poslal rok 2015 do minulosti a nejbližší

budoucností se nám staly dny roku 2016. Rok, který právě skončil, byl rokem velmi proměnlivým, překotným

a plným rozličných emocí. Značná masa lidí začala vnímat svět skrze emoce, co je horší – skrze

nepříjemné emoce. Není se čemu divit. Není tak silného člověka, který bez hnutí tváře sledoval obrazy

malých dětí natlačených k ostnatým drátům. Každý se otřese při pohledu na hrdlořezy strašidelných

poprav. Je přirozené, že každý se ve strachu rozhlédne kolem sebe, když si vzpomene na střelbu v Paříži.

V roce 2015 se nás dotkla válka. Je sice tisíce kilometrů daleko, ale v mediálním světě si připadáme

jako pírko, do kterého se opřel vítr světa. Je v nás strach, bezmoc, beznaděj, hněv… A optikou emocí

pozorujeme svět.

Nepřebije to fakt, že nejbližší svět kolem nás se pozitivně mění. Že člověk sportuje v opravené sportovní

hale, že lidé mohou jezdit po opravené Olivově ulici, že děti chodí do nové školky Zahrádka, že Marvánek

a Mlýnský rybník jsou čistší bez nánosů bahna. V roce 2015 se Říčany změnily snad nejvýrazněji

v pěti letech, co na radnici působím na špici týmu Klidného města. Jako bonus jste dostali možnost

město ovlivňovat se mnou a mými kolegy v celosvětově unikátním projektu Řídím Říčany.

Jenže všechny tyto změny k dobrému těžko mohou přinášet tak silné povznášející a prosvětlené emoce,

které by měly sílu rázem protrhat hnědošedé chmury nejistoty a strachu. Potřebujeme cestu. Nejspíš je

jen a jen v nás samotných, v našich idejích, hodnotách a postojích. A ve víře v tyto hodnoty. Naší základní

evropskou hodnotou je dobro a láska k lidem a životu. Respekt, úcta a pomoc v různosti a pestrosti

lidí a situací. Tento základ přeci musíme razantně bránit, musíme udržet prostor lidství a nesmíme

jej ztratit. A nejenom tím, že se pod tlakem vzdáme kultuře a právu, které připouští kamenování žen

a vraždění postižených dětí. Nesmíme lidství ztratit také vlastními kroky, a to tím, že v obraně začneme

konat zlo.

Možná ale celá situace není tak špatná, jak ji popisuji a vnímám. V roce 2015 se nás dotkla válka, ale

dotkla se nás vlastně především jen obrazem a zvuky médií. O Vánocích jsme možná stáli spolu na náměstí

a dotýkali jsme se s něčeho, co nás přesahuje. Možná jste si v kostele nebo na náměstí podali ruku

s neznámým člověkem vedle vás. Možná jste mu přáli jen dobré a možná jste se právě tak opravdově

dotkli stavu světa na konci ROKU EMOCÍ.

Přeji vám do roku 2016, ať radost projasní váš svět. Přeji vám pravé dotyky lidství a jejich bezpečí.