Řídící učitel a hudební skladatel Kamil Victorín (pokračování)

Kamil Victorín, řídící učitel školy na náměstí v posledních desetiletích 19. a na začátku 20. století, dlouhá léta zápasil s nedostatkem místa pro výuku školní mládeže v Říčanech. Počet dětí totiž v městečku a okolí rychle narůstal. 

Kromě říčanských dětí sem do školy totiž chodili i žáci z Radošovic, Voděrádek, Kuří, Lipan, Krabošic, což nebývalo jednoduché. Potvrzuje to i zápis ze školní kroniky k dané situaci: „Ozvaly se z mnohých stran stížnosti na klesání zdejší školy. Zvláště chování se mládeže mimo školu jest od roku k roku horší.“ Pro představu – v roce 1884 měla první třída 100 žáků, třetí dokonce ještě o šest více. Celkový počet v pěti třídách činil 438. V roce 1877, kdy Victorín na školu nastoupil, to bylo celkem 384 dětí.

I přes tyto problémy byla v listopadu roku 1890 při škole zřízena Pokračovací škola průmyslová. Své místo nalezla v obecním domě č. 57, kde byly umístěny dvě učebny. Dozor nad touto školou byl svěřen Albínu Bráfovi, profesoru c.k. Státní průmyslové škole v Praze. Učilo se tři dny v týdnu (pondělí, čtvrtek a neděle). Kromě víkendového dne ve večerních hodinách. Náplní byly „písemnosti“ (nejspíš psaní), počty a kreslení. Právě Kamil Victorín, který zde také učil, zodpovídal zároveň za správu i účetnictví této vzdělávací instituce. O dva roky později (1892) se podařilo otevřít ještě Hospodářskou školu pokračovací, kterou Victorín také vedl – na rozdíl od průmyslové školy však zájem o ni postupně klesal, až se nakonec ve školním roce 1898/99 neotevřela vůbec. Pro nedostatek žactva přetrvávala tato situace minimálně do smrti Kamila Victorína. Studenti se zde mohli učit počty, jazyk, měřičství, hospodářství.

Po vyučování věnoval Kamil Victorín svůj čas hudbě, a to nejen z pozice vedoucího kostelního kůru. Byl totiž také talentovaný a schopný skladatel. Komponoval polky, pochody, smyčcová kvarteta či kvinteta, skladby pro klavír…. Velmi populární byly jeho Slovanské melodie 1–3, které vyšly i tiskem. Školní kronika k této činnosti praví: „… prováděl četné své vlastní skladby hudební, které se zvláště proto lidu líbily, že byly české.“ Své hudební schopnosti a dovednosti předával i ve spolku, který v roce 1881 spoluzakládal, totiž ve Zpěváckém spolku Jablonský, kde zastával pozici horlivého sbormistra a později také předsedy. Vedoucí funkci měl ještě ve Čtenářské Besedě nebo v Učitelské jednotě Budeč, jež měla jako spolek za účel „nabývati a rozšiřovati školské vědomosti za účelem zvelebení školství… všestranně si pomáhati a pěstovati ušlechtilé zábavy.“ Jednatelem byl u Okresního hospodářského spolku v Říčanech a v Odštěpeném spolku Červeného kříže v Říčanech. A nesmíme opomenout, že Victorín byl jedním z pětačtyřiceti členů říčanského Sokola v době jeho vzniku roku 1896.

První půlka devadesátých let 19. století, se nesla ve znamení dvou významných kulturních událostí, kterých se Kamil Victorín účastnil. Tou první byla Jubilejní zemská výstava v roce 1891, na kterou spolu s dalšími učiteli doprovázel (jak se dočteme ve školní kronice) sedmdesát sedm dětí z nemajetných rodin. Právě jim byl věnován výnos z taneční zábavy, kterou uspořádali říčanští studenti. Součástí výletu bylo i pohoštění, o které se postaral uzenář Antonín Chmela, který dal k dispozici své chutné párky.

Druhou událostí byla Národopisná výstavy českoslovanská v roce 1895. Právě řídící učitel měl, jak uvádí školní kronika, „hlavních zásluh o zdar výpravy, on velmi se obětoval a horlivě přičinil, aby co největší počet dítek výpravy se zúčastnilo.“ Nakonec jich bylo přes padesát. K večeři se servírovalo pivo a uzenky.

Pan řídící se podílel na přípravě výstavy, kdy čeští vlastenci sbírali folklorní materiály. Jeden takový soubor písní, říkanek, pověr a pověstí pod názvem „Písně z okolí říčanského, hlavně však z krajiny mezi Sázavou a Janovicemi Uhlíř“ sebral i říčanský učitel Josef Jaroš. Kamil Victorín pak příslušné části tohoto rukopisného díla převedl do not. Uveďme alespoň názvy dvou písní – Když jsem přišel k vám do Říčan a Ty říčanský kostelíčku.

Dokončení příště.

Šárka Vydrařová