Řídící učitel a hudební skladatel Kamil Victorín

(dokončení)

Podle toho, co jsme se dozvěděli o náplni pracovního i volného času Kamila Victorína, můžeme usuzovat, že to byl velmi energický a jistě i zdravím oplývající muž.

Tedy až do roku 1903, kdy je ve školní kronice uvedena jeho první (za celou dobu působení!) dovolená způsobená nemocí. Victorínův zhoršující se zdravotní stav potvrzuje v následujícím roce další zdravotní dovolená, vlastně už poslední. Na vlastní žádost totiž v dubnu 1904 odešel na odpočinek. Zamýšlené slavnostní rozloučení za účasti učitelů i žáků na konci školního roku se neuskutečnilo, byl odeslán jen telegram do Karlových Varů, kam se pedagog odjel léčit. Obsahoval přání „… by užil ve zdraví mnoho let zasloužené pense.“ Zdravotní potíže mu ale naplnění tohoto přání nedopřály. Jak se můžeme dočíst ve školní kronice, „po trapné žaludeční nemoci dne 26. listopadu 1904 v devět hodin večer se s tímto životem rozloučil.“ Záznam o jeho úmrtí v matrice zemřelých odhaluje, že důvodem skonu byla cirhóza jater a rakovina žaludku.

Poslední rozloučení s Kamilem Victorínem 29. listopadu v půl jedenácté dopoledne bylo velkolepé. Účast místních obyvatel a učitelů byla obohacena učitelstvem z celého soudního okresu říčanského a hejtmanství českobrodského, c. k. školním okresním inspektorem Františkem Šváchou a zástupci žižkovského učitelstva. Průvod vedl bývalý spolužák zesnulého P. Josef Popp, čestný kanovník a knížecí arcibiskupský vikář s asistencí tří farářů a dvou kaplanů. Zpěvem ho doprovodili učitelé. Zapisovatel školní kroniky Jan Zima zmínil, že to byl „pohřeb, jaký po léta v Říčanech nebyl.“ I průběh posledního rozloučení naznačuje, že pana řídícího si v Říčanech (a nejen zde) vážili. Učitel, kronikář a spoluzakladatel místního muzea Alois Mudruňka to dokládá v úmrtním oznámení slovy „náš milý upřímný kolega“. Jednalo se o člověka, který se snažil navzdory překážkám dokončit rozdělanou práci – budiž nám vzorem v přístupu a snaze nevzdat se vytýčeného cíle.

Je na místě zmínit, že nositel otcova jména, Kamil, pokračoval v rodinné tradici a stal se z něj učitel ve Vinoři. Podle školní kroniky „… byl horlivým učitelem a velmi dobrým hudebníkem. Oblíben pro svoji mírnou a příjemnou povahu.“ Bohužel velmi mlád (v roce 1897) zemřel na tuberkulózu. Bylo mu pouhých dvaadvacet let. Už o deset let dříve pochoval řídící učitel manželku Annu. Díky vnukovi pana řídícího, Pavlu Victorinovi, můžeme prozradit více i o Jaroslavovi, nejmladším dítěti Kamila Victorína, který se narodil v Říčanech v roce 1881. Stal se z něj ředitel berního úřadu ve Strakonicích, založil rodinu a měl dva syny. Když ovdověl, oženil se ještě jednou. Právě ve Strakonicích byl veřejně činným; propagoval hudbu, turistiku a lyžařství. Pavel Victorin zmiňuje: „Organizoval koncerty se slavnými houslisty Ševčíkem, Kubelíkem a jinými osobnostmi české hudební scény. Tyto akce prý ze svého financoval (či spolufinancoval) a osobně na nich účinkoval jako klavírní doprovod.“ Coby propagátor turistiky a lyžařství na Šumavě osobně ve dvacátých letech zahájil provoz nově zřízené chaty a hostince u pramenů Vltavy (v šumavském pralese). Zemřel ve vysokém věku v roce 1973. Ještě v devadesáti letech vyšlápl s klubem turistů stezku na Boubín, která po něm byla později pojmenována.

Šárka Vydrařová

Jako zdroj a inspirace k tomuto článku posloužily: školní kronika z let 1878–1926 (uložená ve Státním okresním archivu Praha-východ), podklady ze sbírek Muzea Říčany, na internetu veřejně přístupné digitalizované matriční záznamy, Říčanský zpravodaj č. 11/ 1989, Sborník Národního muzea v Praze 2015, sv. 69 č. 3–4 s. 59–64, e-mailová komunikace s Pavlem Victorinem.