Říčany a vznik první republiky

Část 8.

V září 1918 říčanský kronikář Alois Mudruňka zintenzivňuje své zápisky. Hospodářská situace v zemi je velmi složitá. Nespokojenost a nedůvěra se šíří. Běh dějin směřuje k brzkému rozuzlení.

Podíváme-li se na Mudruňkovy záznamy jako na celek, vysvítá z nich, jak velkou důležitost hrála železnice v životě místních obyvatel. Lze tušit, že nejen během války. Se zřízením první železniční stanice v Říčanech roku 1874 nastala doba modernizace městečka. Ale zpět k událostem před sto lety.

8. září 1918

Uhlí není k dostání, leda za aprovisaci [dodání jiných zásob, např. potravin]. Nabízejí zde za 1 metrák obilí (žita, pšenice) 10 metráků měkkého uhlí. Kromě toho doplatiti za dopravu po dráze, která je opět zdražena… Aprovisační dříví pro Říčany je nyní poukázáno až za Sázavou kdes u Šternberku a tu přijde velice draze, protože musí dopravovat po dráze a ke dráze povozem, jakož i z dráhy...

Zde přičiněním náměstka okresního starosty pana Rathouského zahájena akce, kde ponechali rolníci zdejšího okresu učitelstvu, úřednictvu a některým nemajetným lidem obilí 1 metrák za 100–120 korun. V komisi, která přiděluje toto obilí, zasedají za Říčany okresní tajemník Dr. Klapka, učitel Müller, za živnostníky zatím tajemník Říčan Bačkovský a úředník nemocenské pojišťovny E. Čížek. Jest [s] tím spojena nemalá práce a vděk? Nadávají někteří komisi, i ti někteří, co něco dostali, jakož i rolníkům, kteří obilí věnovali, těmto „rabasi“, „chrapouni“. Stydno mluvit.

13. září 1918

Prázdniny kvapem se chýlí ke konci. Pozejtří v Říčanech posvícení. To nebude: „Všude to voní jako o posvícení.“ Ba ani o ten brambor nemůžeme zavaditi. Vláda zakazuje lidem, aby si v batohách domů sehnali trochu brambor, ale sama žádných nezaopatří pro hladovící obyvatelstvo. Vzdor zákazu zásobujeme se těmito koroptvičkami střílenými motyčkami od Štolců ze Svojetic. Když v sobotu kus pole vyorají, tu jde od nich celé procesí. Cena 1 koruna za 1 kg jest ještě na nynější drahotu slušná. Venkov přinesl 4. tohoto měsíce zprávu, že cikáni přepadli u Vojkova nějakého občana ze Žižkova, který si nesl večer aprovisaci. Byli dodáni zde k soudu. Že lidé musí hlídati ve dne v noci brambory na poli, aby jim je neodnesli ti, co nemají vlastní pozemky, není za nynějších blahých časů divno.

17. září 1918

Dnes jsme zahájili bohoslužbami školní rok, potažmo již včera, kdy odpoledne po vyučování byla zde schůzka učitelstva správního okresu říčanského...

Letní návštěvníci opustili již Říčany i Radošovice, ačkoliv jich nebylo tolik jako léta předešlá...

Výroční trh bartolomějský byl za dnešních poměrů navštíven velice slabě. Několik krámů s cukrovím, papíry a drobnůstkami. Divím se, že sem ještě přijedou, když je náměstí prázdné. Říčany mají privilej na zvláštní vlaky, neboť po celé léto vypravují z Říčan 2 takové vlaky, arciť jen v neděli a svátek, a přec jsou plné. Včera jsem byl na nádraží a pozoroval jsem ten ruch při příjezdu vlaku. Ve vlaku všechna místa k sezení obsazena, i v uličce lidé stojí a i na plošinách. Každý ranec na zádech, který mu překáží, aby se mohl obrátit. Ale venku ještě lidé by rádi nastoupili. Snadná pomoc! Mezi sedadly dá se ještě státi, ale protože vchody jsou uzavřeny cestujícími s ranci, pomohou dobrosrdeční lidé těm, co čekají ještě venku a vytahují je oknem do vlaku.

Na poště a v Říčanech vůbec od počátku roku, lépe řečeno od loňska, není na prodej korespondenční lístek, že se používá starých lístků všeho druhu, které bylo nutno do 1. tohoto měsíce opatřovati známkou 10 haléřů. Podobně po celých Říčanech nemohl si nikdo koupiti poštovních známek, neměli jich ani na poště, ani v trafikách.

29. září 1918

Včera v Praze i všech českých městech byla v pohotovosti vojenská posádka. Německé venkovské časopisy snad i vídeňské roztrousily nesmyslný klep, že se chystá v Praze i venku na Němce „Bartolomějská noc“. Rozumí se samo sebou, že nebylo sebemenší příčiny k obavám, že by Češi chtěli své německé krajany povraždit. Znamení doby: As před týdnem modlil se v kostele pan Páter zdejší „za šťastnou budoucnost českého národa“...

Zde ve vilách u lesa, jakož i na Jílovsku, pátrají vojáci po bezdrátové telegrafii. Někde je zde prý přístroj, kterýmž jsou spojeni „velezrádci“  s nepřátelskou cizinou, tj. Českou národní radou v Paříži, která jest uznána jakožto vláda samostatného státu českého nejen dohodou, ale i neutrálními státy, kupř. Švýcarskem a Španělskem.

Dne 17. tohoto měsíce měl pohřeb pokladník okresní záložny zdejší Fr. Hartmann, který byl literárně činný pod pseudonymem „Slabecký“, dle svého rodiště [patrně obec Slabce]. Při této události musím se zmínit o osobě skromné, přičinlivé, K. Křečkovi, který měl pohřeb na den sv. Jana Nepomuckého. Týž od božího rána do pozdní noci roznášel po léta v putně vodu, o kterou je zde nouze, zvláště poslední léta, neboť trvalým suchem přeschly prameny – lidé mu říkali „říčanská vodárna“.

Přestože je Mudruňkova kronika cenným zdrojem informací, je psána poněkud strohým jazykem a na jejím základě je těžké představit si zdejší život za války.  Rádi byste se dozvěděli, jak prožívala první světovou válku v Říčanech obyčejná rodina?  Život vojáků na frontě i lidí v zázemí, převážně žen a dětí, vám přiblíží výstava Tohle je válka! v říčanském muzeu.

Pokračování příště.

Renata Skalošová – Martin Hůrka

Muzeum Říčany

prosí o pomoc při shromažďování fotografií, dokumentů
i trojrozměrných předmětů

týkajících se konce
Rakouska-Uherska i nově vzniklé
Československé republiky.

Telefon: 323 603 161

E-mail: jan.boukal@muzeum.ricany.cz