Říčany a vznik první republiky/ 7

Jak probíhalo říčanské léto 1918? Kronikář Alois Mudruňka spílá drahotě a nedostatku potravin, což změnilo a do značné míry určovalo život v městečku. Potraviny i další zboží se sháněly, kde se dalo.

Úrodu na polích museli sedláci ostražitě hlídat. Lidé se pouštěli do domácí samovýroby produktů, které si dříve každý běžně koupil v obchodě – bylo tomu tak například u tabáku. Rodičům hojně vypomáhaly děti, které měly prázdniny. Zápisy přinášejí řadu pozoruhodných detailů.

13. července 1918

Dnes jsme ukončili školní rok. Děti se těší, že budou choditi na sbírku, aby nějaké klásky si nasbíraly. Obecní chléb se nepeče. Maso prodávají řezníci jednou týdně pouze v sobotu, a to malý kousek za drahé peníze. Od 20. tohoto měsíce se bude dávat pouze na lístky. Na osobu týdně 10 dkg! Zemský soud potvrdil rozsudek zdejšího soudu, jímž M. Bohuslavová ze Všestar prodávala 1 l mléka za 2 koruny, vězení 10 dnů neb 50 korun pokuty. Proto nyní bude prodávati litr za 3 koruny, aby si ztrátu a soudní výlohy nahradila.

Veškeré sbírky nyní se konají ve prospěch Českého srdce. Protože ale penězi papírovými se lidé nenají, žádají vedoucí osobnosti tohoto sdružení, aby venkov přijal na tuto nejhorší dobu pražské děti pod svou ochranu, aby hlady nezhynuly, aby se zabránilo tím šíření souchotin.

Na zahradách pěstují lidé pilně tabák. Vada jediná při tom jest ta, že nedovedeme jej upravit tak, jako se prodává.

V sobotu 6. tohoto měsíce uspořádalo Volné sdružení pro oslavy Husovy přednášku redaktora Jiřího Pichla z Prahy „O M. J. Husovi“. První oslava památky Husovy konala se roku 1868 v Říčanech Čtenářskou besedou, přičemž vzplála hranice u lesa, o čemž svědčí protokol besední i účetní doklad na 3 zlaté za dříví.

28. července 1918

Svaté Anny! Divím se, že dosud den ten nevymýtili z kalendářů, když nám tolik neblahých časů přinesl. Vstupujeme do pátého roku války. Bída velká, nouze o potraviny. Dávno nám jen poloviční dávku mouky dávají a masa, dosti špatné jakosti, tu nepatrnou úředně určenou dávku. Dětem se líbila posledně nacvičená píseň: „Blaze tomu, kdo nic nemá“, ale nikterak s obsahem jejím nesouhlasily. Nemohly pochopiti to blaho, které máme nyní, když nemáme co jísti, čím se odívati, čím topiti...

Při zmíněných bojích na Piavě prý také několik vojínů z Říčan bylo raněno a zabito (21/6 – 28/6).

11. srpna 1918

Při pouti ve Strančicích vybráno mezi přítomnými k podnětu studujících ze Strančic a Mnichovic ve prospěch Českého srdce, odbočka v Žižkově 740 korun. O životních poměrech nás poučuje nejlépe to opatření, že dnes se musí na polích hlídati ve dne i v noci obilí, brambory zkrátka vše. Nic nepomáhá vyhláška na rozích, že jména domácích, kteří dopadeni budou při plním pychu, budou uveřejněna na rozích, cizí příslušníci, že budou z obce vyhnáni, a že se nesmí od 9 [hodin večer] do 5 hodin ráno choditi do polí...

Tabatěnky jsou již v oběhu. Každý kuřák se musel přihlásiti u některého trafikanta, koupiti si lístek na přihlášku, udati na něm své jméno, stav, bydliště. U finanční stráže pak minulý týden vydávali odběrné lístky, a sice na 14 dní dostane na příslušný odstřižek buď 2 balíčky kuřáckého tabáku, vlastně shnilé, v lese nahrabané listí...

Vše drahé, tudíž i cihly. Ukazoval mi ve Voděrádkách hospodář tašky, které koupil na opravu střechy. Bídná jakost, není uhlí. 1000 tašek platil za 464 korun, 1000 cihel za 240 korun... Pak arciť se nedivím ceně, když v sousední vesnici mi hospodář ukazoval pěkného koně, kterého dokoupil do páru ze dvora v Nupacích za 15000 korun.

Když státu zvyšuje takto cenu obilí, že lichvářové či „keťasové“, jak se říká, žádají za 1 metrák 400–700 korun. V Praze některý vtipný občan pro ně si vymyslil místo řádu zvláštní odznak, který se prodává po 1 koruně a jde na odbyt a připevňuje se keťasům, ať pravým neb nikoli, vzadu na šos.

17. srpna 1918

Mlynáři dávají za obilí pod rukou semleté polovinu mouky...

Ráno, v den narozenin J. V. císaře Karla, slavné služby boží. V kostele pouze učitelstvo, zástupci úřadů a náměstek okresního starosty a okresní tajemník. Ženy, které jindy chodily, čekají od 8 na lístky na maso, které mnohé případně, jak obyčejně, nedostanou. Děti v polích. Prápory dle nařízení.

Neznámý fotograf zachytil scénu, kterou zažila řada říčanských rodin.

Na tomto snímku vidíme T. Š. Kozáka – rukuje k 18. pluku v Hradci Králové. Září 1917

25. srpna 1918

Minulý týden 17. a 18. slavili jsme 50tileté výročí trvání Čtenářské besedy. V sobotu měla se dávati „Kolébka“ od Jiráska, ale týden před představením se zřekl režírování i hry samotné Dr. Chloupek, protože mnozí ochotníci nechodili do zkoušek a místo toho narychlo musel býti uspořádán „Slavnostní večer“. Pozvánky hotové na stránce s programem divadla musely býti přetištěny a přelepeny. Návštěva byla slušná. Druhý den ráno byla přednáška v Besedě na radnici „Padesát let života a práce Besedy“ za účasti as 30 osob spojená s mimořádnou valnou hromadou. Místo toho, aby spisovatel Jirásek byl jmenován čestným členem Besedy, darováno 50 korun na Národní divadlo v Brně. Sbírka na tento ústav po městě nekonána a místo ní přispěly na stavbu divadla brněnského většími obnosy zdejší peněžní ústavy...

Pokračování příště.

Renata Skalošová – Martin Hůrka

První světová válka byla válkou zákopovou – francouzská fronta

Muzeum Říčany

prosí o pomoc při shromažďování fotografií, dokumentů
i trojrozměrných předmětů

týkajících se konce
Rakouska-Uherska i nově vzniklé
Československé republiky.

Telefon: 323 603 161

E-mail: jan.boukal@muzeum.ricany.cz