Říčany a vznik první republiky

Část 2.

V seriálu věnovaném roku vzniku Československa spolu sledujeme události přelomové doby za pomoci kroniky, kterou při říčanském muzeu vedl jeho správce Alois Mudruňka. V zimních měsících se nejvíce projevoval válečný nedostatek – chyběla už nejen aktuální úroda, ale během mrazů se zvyšovala spotřeba paliva. Říčanům pomáhalo, že byly přece jen ještě z části zemědělským městečkem.

Bylo obvyklé, že rodiny mívaly menší hospodářství. Zásoby paliva lidé doplňovali z blízkých rozsáhlých lesů. Počátkem roku 1918 byla ovšem situace dost svízelná. Po čtyřech válečných letech byli obyvatelé nejen zdejšího kraje vyčerpáni dlouhodobou nouzí. Ceny stoupaly do značných výšek. Zboží se často prodávalo „pod pultem“.

Během války byli lidé omezováni i v jiném směru. Hned od jejího počátku roku 1914 docházelo k oklešťování spolkového, shromažďovacího, listovního a tiskového práva. Sokol úřady sice hned nezakázaly, ale jeho činnost byla utlumena, mimo jiné i tím, že značná část mužských členů musela na frontu. Počátkem roku 1916 byl místní Sokol přece jen zakázán a zcela rozpuštěn. Také obecní samospráva přišla o některé své pravomoci a fungovala pod neustálým dozorem. Už roku 1915 došlo k zavedení přídělových lístků na potraviny.

Zábava, jak se zdá z níže uvedených postřehů učitele Aloise Mudruňky, však přesto (nebo právě proto) neutichala, ba naopak. Taneční sály praskaly ve švech. Posledních deset let před válkou došlo navíc k bouřlivému rozvoji „turistické“ vybavenosti. Byly vystavěny výletní hostince (později hotely) Monopol, Amerika, sáňkařská dráha s lesní čajovnou, koupaliště v Olšánkách, staré koupaliště v Radošovicích. O pěkný vzhled města se od roku 1901 staral Okrašlovací spolek.

3. února 1918

Nemáme čím topit. Přivalila se studená vlna od západu a opět mrzne, ač nejsou mrazy již tak silné jako loni. Protože není sněhu, trpí ozimy. K tomu všemu stále větší nedostatek jídla a všeho ostatního. Vajíčka se prodávají zde po 1 K až 1 K 1 h [po jedné koruně až po jedné koruně, jednom haléři]. Mléko není k dostání. Když sháníme po vesnicích mléko, říkají hospodyně: „Nemám“. Pražáci za něj nabízejí za litr už 80 h i 2 K. Nechají-li Ti 1 litr za 1 K, domnívají se, že činí kupujícímu velikou milost. Když jsou vejce tak drahé, není divu, že jsme platili za slepici 16-20 K. Také husu 9 kg živé váhy koupila v Pardubicích v lednu jedna paní s nimi známá za 162 K, zde jsou ale ještě dražší. Špulka nití harlémských 950 m za 33 K. V Praze se prodávají nitě na metry. Invalidi prodávají také toto zboží. Sice o něco zdánlivě levněji, ale ve skutečnosti mnohem dráže, protože na cívku vespod nabalí papír a na ten navinou trochu nití. Průmysl pivovarnický rozmáhá se na venkově. Mnozí si vaří doma pivo. Jakost jeho záleží na dovednosti vařiče. Zákazy finančního úřadu nejsou pranic platny. Také mnozí loni dosti tabáku si na svých zahrádkách vypěstovali. Protože v Praze jest opět klid, zavedena zase dosavadní policejní hodina do 10 hodin [úředně stanovená zavírací doba pohostinských zařízení]. Minulý týden byly v Německu veliké stávky.

V sobotu byl pořádán u Kašpárků agrární věneček. Vstupné pán 5, rodina 10 K. Návštěva byla dosud v Říčanech nevídaná. Ačkoliv jen polovička pánů střídavě směla tančit, mnozí dovedli si oba odznaky opatřit. Nebylo hnutí a prý někteří raději šli do jiného hostince na pivo. Ale tanečníci to jistě nebyli. Ti vydrželi tančiti do 7mi hodin ráno. Vstupného vybráno přes 2300 K. Pak, že je zle!

Zítra začneme opět učiti. Jest na čase.

10. února 1918

Vyučování jest v obvyklých kolejích a doufejme, že do prázdnin nebude již přerušeno. Jak jsem se dozvěděl, byly při nedělní zábavě agrárního dorostu zároveň i v okolních místech v Uhříněvsi, v Babicích i jinde taneční zábavy a všude prý plno. Podle všeho mladí staří si nahradili, co zameškali v předešlých letech válečných...

... Při přehlížení poznámek přišel jsem na stránku nezanesenou do této knihy. Podle této hrozil se zdejší krejčí ceny nití koncem roku 1915 a naříkal, že špulka nití, která počátkem války byla za 36-40 h, stojí dnes (³¹/₁₂ 1915) 1 K 30 h a plátno 1 m [zdražilo] ze 48 h na 2 K 20 h. O nynějších cenách jsem se zmínil na straně vedlejší...

... V sobotu (9. tohoto měsíce) byl zde varhanář, který pro válečnou úřadovnu přijímal cínové píšťaly zdejšího i tehovského kostela. Platí za 1 kg cínu 15 K (v obchodě dávají až 50 K). [Staré píšťaly] budou nahrazeny zinkovými. Jenže zinkové píšťaly budou nyní dražší než cínové. Od počátku tohoto měsíce zase mrazy nás obšťastnily. Štěstí, že u Říčan jsou lesy. Od rána opět chodí lidé do lesa na dříví. Obci přiděleno bylo hejtmanstvím mnoho set m³ dříví. Zdejší válečná kuchyně od Nového roku zavedená, prospívá docela dobře.

24. února 1918

Ode dneška za týden bude děkovná mše svatá za uzavření míru s Ukrajinou, od kteréž se očekává, že nám dodá své přebytky obilní. Jenže dle novinářských zpráv zaplatíme zde za 1 kg mouky nejméně 13 K, což jest trochu moc... Také s Rumunskem se vyjednává mír. Abych se přiznal, nedělám si žádných nadějí příliš velikých v stálost míru.

Nedostatek uhlí stále trvá. Ve středu uhelných dolů, na Kladně, se již kolik dní pro nedostatek uhlí nevyučuje. Vzdor tomu, že dnes prší, zima trvá dále, ale ze zprávy, že zákonem [byly] stanoveny pro Uhry nové maximální ceny, jest mi zase až horko...

Pokračování příště.

Renata Skalošová – Martin Hůrka

Čtenářská beseda hraje divadelní představení na radnici, rok 1916

Foto: z archivu Muzea Říčany

Pohlednice zaslaná vojákem Václavem roku 1917 do Říčan strýci Františku Pacinovi

Foto: z archivu Muzea Říčany