Reakce na novou vyhlášku města o veřejném pořádku

Vybraná plemena psů musí na veřejných prostranství nosit náhubek

Zamyšlení nad novou vyhláškou

Již přes 30 let žiji celkem spokojeně v Říčanech. Nikdy jsem nepsala do Kurýra, nikdy jsem si nikde nestěžovala, i když ne úplně všechno se mně stoprocentně líbilo. Ke psaní mě přiměla vaše nová vyhláška týkající se držení psů. Souhlasím s uklízením po psech, s voděním psů na vodítku, za absurdní však považuji (a nejen já), povinné nošení náhubků.

Pro tuto povinnost hlasovalo dle Kurýra zhruba 200 lidí. Jestliže mají Říčany již 15 tisíc obyvatel, jedná se tedy o méně než 2% zdejší populace. Trochu zvláštní je, že tato necelá dvě procenta přiměla zastupitele k vydání represivní vyhlášky zaměřené plošně proti téměř všem pejskařům a jejich psům, zatímco 365 lidí, kteří uvedli jako nejpalčivější problém herní automaty, nezmohlo nic, herny vesele fungují dál…Čím to asi bude?

Překvapuje mě, že v době kdy již civilizovaná společnost nehledí na zvířata jako na věci, schválí se na popud pouhých 200 lidí vyhláška, aniž by se někdo kvalifikovaně zamyslel nad jejími dopady. Pes, který je zvyklý na náhubek pouze v dopravním prostředku, bude najednou v permanentním stresu. U některých jedinců může dojít k problémům z vyvenčením. S náhubky odpadne radost psů z pohybu, nehledě na to, že kovový náhubek může způsobit vážná poranění psům i lidem. Venčící místa problém nevyřeší, stejně jak my, tak i psi mají své kamarády, ale i nepřátele. Dovede si někdo představit tu ,,melu“ až se tam všichni sejdeme?

Škoda, že se do článku nevejde statistika vypovídající o pokousání člověka psem. První z tzv. bojových plemen, se umístilo na 8.místě za jezevčíky, kokry a menšími a středními kříženci.

Většina pejskařů jsou normálně myslící občané a nikdo z nás nechce dělat nikomu problémy. Své psy máme pod kontrolou i bez náhubku. Bohužel i mezi námi, stejně jako mezi řidiči, či třeba cyklisty, se najde „magor“, který má psa pouze ke zvyšování vlastního sebevědomí. Takový člověk bude stejně vyhlášky obcházet, jeho nezvládnutý pes mu nejspíše čas od času uteče... Na vyhlášku zase doplatí jen ti slušní. Prosím zamyslete se ještě nad tím a neberte nám radost z našich psů a našim psům radost ze života.

Markéta Šmejkalová

Pohled chovatele

V minulém Kurýru pan starosta Kořen představil část odhlasovaného návrhu OZV týkajícího se volného pohybu psů a povinnosti pro některá plemena nosit náhubek.

Dovolte, abych vyjádřila názor na tuto část vyhlášky z pohledu běžného chovatele psa. V mém případě psa chovám za zahradě RD nejen pro potěšení, ale i  pro ochranu majetku. Platím poplatek stejné velikosti, jako majitel psa v bytě na náměstí, ale budiž. Pro správný chov mi zákon zakazuje omezovat zvířeti svobodu pohybu, není -li to nutné, a také u něj vyvolávat bezdůvodně stavy, které mu způsobují stres. Proto se držím doporučení chovatelů a se psem trávím hodinu denně venčením, aby se tzv. vylítal. Žiji v osadě rekreačních chat s hustotou provozu minimální, kde v pracovní době deset měsíců nepotkáte za celé dopoledne člověka. Když se přeci jen někdo v dálce objeví, psa přivolám. Absolvoval výcvikový kurz. Nemám žádný důvod psa nepustit. Nikoho neohrožuje a nic nikomu nehrozí. Plním si tedy svou zákonnou povinnost. Nebo ne? Ne. Podle říčanské vyhlášky se dopouštím přestupku. Ona vyhláška zakazuje volný pohyb psů na všech veřejných pozemcích města bez ohledu na lokality. Některé vytipované psy navíc potrestá náhubkem za to, že vypadají výhružně a někdo se jich bojí. Pes, který je zbaven možnosti běhat, zkoumat, poznávat, je stále na řemenu se stává velmi často agresivním ze stresu. Potkáváte stále více psů, kteří nedostali možnost se socializovat, neboť vyrůstali bez kontaktu s jinými psy a lidmi. Neznají psí hry a řeč těla a výsledkem jsou útoky jednoho psa na druhého, psi hysteričtí a nezvládnutí. Tímto plošným zákazem takových psů neubude, spíše naopak. Proto města, která zakázala plošně volný pohyb psů, zároveň zavedla tzv. psí parky. Vyhláška byla jistě míněna dobře. I když všechny její aspekty jsou obsaženy v platných zákonech (o čistotě, o zodpovědnosti za zvíře atd.) Ale ve své radikálnosti nenaplňuje základní předpoklad společenské dohody, kterým je přiměřenost. K té ostatně nabádá i Ministerstvo vnitra ve svém právním výkladu  K obecně závazné vyhlášce, kterou se stanovují pravidla pro pohyb psů na veřejném prostranství a vymezují prostory pro volné pobíhání psů. Někdo se bojí psů. Někdo iracionálně, jiný ze zkušenosti. Já se ze zkušenosti bojím lidí, kteří chtějí řídit každý aspekt našeho života.

Šárka Svobodová, Strašín

Nepřeháníte to s tou regulací?

Městské zastupitelstvo většinou 14 hlasů schválilo znění nové vyhlášky o veřejném pořádku, která obsahuje mimo jiné ustanovení o povinnosti opatřit vyjmenovaná plemena psů v zastavěné části města náhubkem. Z mnoha důvodů je to ustanovení nesmyslné. Chování psa, tohoto přítele člověka, je dáno jeho výchovou. Pokud tato výchova přesto nevede k žádoucímu cíli, a takových jedinců je minimum, musí si toho být majitel vědom a psa náhubkem opatřit. Je to ostatně v jeho zájmu, mohlo by ho to stát jednou velké peníze. Ale dávat všem psům náhubky preventivně je nadbytečné. V Říčanech je jistě několik potenciálních zlodějů, dáme tedy všem občanům pouta? Preventivně? Dále, v příloze vyhlášky je uveden seznam 42 psích plemen, na která se to vztahuje. Velkých plemen psů, v Evropě chovaných, je však cca 120. Ti zbývající  tedy nejsou nebezpeční? Podle čeho se ta plemena vybírala?  Také obecně platí, že ti velcí psi patří většinou mezi ty klidnější, malý pes  může zaútočit spíše, má mindrák, že je malý. Celé to prostě postrádá logiku. Těžko říci, kdo dal podnět k tomuto opravdu po všech stránkách nesmyslnému opatření, ale jestli na to tlačí několik občanů, jedinců, kteří mají fobii ze psů, nemělo by to být argumentem. Prosím tímto zastupitele, aby se nad tím znovu zamysleli, a pokud uvedené argumenty uznají, toto ustanovení revokovali, není opravdu smysluplné, je diskriminační a spíše hraničí se šikanou části občanů.

Václav Macinauer

Proč je nová „psí vyhláška“ hloupá

Seznam „nebezpečných“ plemen vypadá, jako když si naprostý neználek sedl k atlasu psů a náhodně vybral několik z nich. „Jako jeden z největších problémů lidé vnímají čistotu a volný pohyb některých větších plemen psů ve městě,“ vysvětluje radnice. Vezmeme to tedy podle velikosti – je nebezpečný pes nad 25 kg? Takže 24kilový už ne? Jenže, roční dítko porazí i 5kilový jezevčík. Takže podle výšky? V seznamu je např. minibulteriér (35 cm), ale není v něm kokršpaněl (40 cm).

Podobné nápady (už je měli i poslanci, vláda a další chytráci) vždy ztroskotaly právě na zásadní věci – jak vlastně definovat seznam dotčených plemen? Když do něj zařadíte německého ovčáka, měli byste přidat i belgického, holandského, bílého švýcarského atd. Mého (dle vyhlášky „nebezpečného“) bulteriéra už v Říčanech ošklivě pokousali (nikdy se nepral a na útok reaguje tím, že uhne) např. bílý ovčák, hovawart, zlatý retrívr, labrador. Ti všichni jsou dle výšky i váhy „velcí“ psi. Ani jeden v seznamu není. Kde je logika?!?

Není tam ani moskevský strážní pes – doslova obří plemeno. Vypadá sice jako přátelský bernardýn, ale je to vskutku ostrý pes, byl přímo vyšlechtěný k hlídání věznic a armádních prostor. Ani ten bernardýn v seznamu nefiguruje, přestože laickým pohledem je to evidentně „velký pes“ – na výšku má skoro metr a váží až 90 kilo! Ovšem hlavně, že tam je ani ne 20kilový stafbulík (na výšku cca 40 cm) – zvaný též „dětská chůva“ (vzhledem ke své proslulé lásce k lidem). Atd. Výběr plemen dle říčanské radnice je jednoznačně nesmyslný a nelogický. Prostě hloupý.

A jak vlastně bude takový strážník posuzovat, o jaké plemeno jde? Co když majitel řekne „mám křížence z útulku“. Tak půjde dál – buzerovat jiné pejskaře?

Nabízela jsem starostovi uspořádání osvětové besedy pro občany o bull psech. Reakce? Naprostý nezájem! Zřejmě podlehl módní vlně „vyrob zákaz/regulaci – zapíšeš se do dějin lidstva“. Takhle si opravdu „Klidné město“ nepředstavuji.

Kateřina Kašparová

foto: Kateřina Kašparová

Odpověď starosty města pejskařům

Město Říčany přijalo novelu vyhlášky o veřejném pořádku a přišla odezva od Tater po Alpy. Dotkla se totiž práv pitbullů, dog a vlčáků. Sám jsem pejskař, mám rád přírodu a nesnáším týrání zvířat. Nicméně také se setkávám s příběhy lidí, kteří se dostali do střetu se psem. Naposledy to bylo minulý týden, kdy jsem mluvil s  maskérkou při natáčení Zázraků přírody. Bavili jsme se o jizvách. Řekla: „Je mi dvacet dva a mám za sebou už tři plastiky, kdo to má.“ Usmála se a pak zvážněla: „Když jsem byla malá, tak mě v obličeji pokousal strejdův pes.“ Pes je přítel, ale je také šelma. Chce-li někdo spát s tygry jako pan Jóó z cirkusu, ať si s nimi spí. Je však velká část říčanských občanů, kterým je nepříjemné, že po ulicích a parcích volně pobíhají šelmy.

K  vodítku: Povinnost mít psa na vodítku platí pro veřejná prostranství již mnoho let. Podobně jako ve stovkách jiných obcí. Obce přitom vycházejí ze základního východiska: „Stejně jako je veřejná moc povinna chránit svobodu jedince, jeho zdraví a majetek, je povinna chránit i veřejný pořádek a dobré mravy.“ Paní Š. Svobodová argumentuje Zákonem na ochranu zvířat proti týrání č.246/1992 Sb., kde se zakazuje omezovat svobodu pohybu zvířete, pokud by omezování způsobilo utrpení zvířete. Dobře vychovaný pes přeci zvládá chůzi na vodítku. A ten nevychovaný by rozhodně neměl chodit na volno. Souhlasím, že je potřeba vytvořit psí parky, louky, hřiště. Koneckonců přímo ve Strašíně je cvičák. Odbor správy majetku dostal přípravu psích parků za úkol.

K náhubku: je mnoho případů, kdy psi pokousali člověka, byť byli na vodítku. K útokům dochází ve stresové situaci, náhubky odborníci doporučují v takových prostorách a při takových činnostech, kdy nelze vyloučit obrannou reakci psa na nějaký podnět nebo tam, kde může vzniknout riziko neúměrného zmenšení obranné vzdálenosti. Pojďme tedy ukázat některé rizikové situace: pes v plném autobusu, pes na letní zahrádce v hospodě, pes v houfu školáků, pes v kolizi s cyklistou, pes v davu nebo na pěší zóně, pes mezi běhajícími lidmi, pes uvázaný před obchodem…těch situací je opravdu mnoho a mohou nastat ve všech částech města, někde jsou pravděpodobnější. Můžeme vést diskuzi o přesnějším vymezení takových rizikových míst.

K seznamu plemen: je pravda, že pokousat může jak pinč, tak buldog. Ale jejich nebezpečnost je rozdílná asi jako mezi vzduchovkou a kulometem. Ve hře byla možnost rozdělení podle váhy či velikosti v kohoutku. Zastupitelé schválili seznam plemen podobně jako v Benešově, Klatovech, je ho možné samozřejmě doplňovat a měnit. Tolik k poznámce K. Kašparové, která moc dobře zná rozdíl mezi benevolentním českým a striktním německým právem. Tam se za „bojová“ plemena platí daň 30.000 Kč ročně.

K hlasování „Řídím Říčany“: Dovolím si srovnání. Elektronickou petici proti vyhlášce, která není právně závazná, podepsalo 777 lidí. Z nich odhadem 70 % v Říčanech nebydlí. Raritou je kupříkladu podpis z Innsbrucku. Hlasování „Řídím Říčany“ se účastnilo 620 lidí, kteří jsou ve městě prokazatelně trvale přihlášení. Je věrohodnější a dává o něco přesnější obrázek o názorovém spektru v Říčanech. Hlas pro regulaci bojových plemen dalo přes 40 procent hlasujících, 12 procent se vyslovilo proti takové regulaci. Budou-li majitelé psů chtít, můžeme připravit hlasování, které se bude zabývat zpřesněním regulace volného pohybu psů.

Vladimír Kořen, starosta města

Já ty nové předpisy o psech respektovat nebudu!

Podobné výroky se v různých variacích začaly ozývat ve městě poté, kdy říčanské zastupitelstvo novelizovalo vyhlášku o veřejném pořádku, v níž byla mimo jiné zavedena povinnost majitelům některých psích plemen a kříženců těchto plemen opatřit svého psa na veřejnosti účinným náhubkem.

Čtenář mi dá jistě za pravdu, že v Říčanech není žádnou zvláštností potkat na veřejném prostranství volně pobíhajícího psa bez vodítka a samozřejmě bez náhubku. Pocit bezpečí asi není tím, co dotyčný pozorovatel pociťuje, pokud k němu nebo jeho dětem takovýto pes přibíhá. Co ten pes udělá nikdo, ani jeho lidský doprovod, neví a vědět nemůže.

V  lednu tohoto roku jsem například v lokalitě na Bahnivce sám pocit bezpečí zrovna nepociťoval, když se jakýsi velký pes rozhodl pronásledovat mé děti na sáňkách. Dotyčnému pánovi, který ho měl podle jeho představ úplně pod kontrolou, se pes vytrhl i s kapsou na jeho bundě.

Pocit bezpečí nepociťovala ani dívka, která v prosinci 2015 musela vyhledat lékařské ošetření s pokousáním na hrudníku. Dívka šla okolo samoobsluhy (v Říčanech), ve které majitel psa právě nakupoval. Pes na ni zaútočil a nebýt kolemjdoucího pána, který psa od dívky odtrhl, kdo ví, jak by slečna dopadla. Pravda, pes byl na vodítku, ale i přes to si dívka odnesla památku na celý život. Kdyby měl pes náhubek, byla by to velmi pravděpodobně „jen“ modřina.

Jiná dívka, která vyhledala lékařské ošetření v červenci 2015, měla „jen“ kousanec v obličeji. Šest tržných ran od psích zubů na obličeji a krku. I tato událost se stala v Říčanech. Možná ten pes měl certifikát, že absolvoval nějaké „eurounijní“ školení správného chování, nevím. Psa to v tu chvíli ale nějak nezajímalo.

Kluk pokousaný na nohou - rovněž skutečný člověk, který se svým zraněním vyhledal lékařské ošetření v prosinci 2015 - doprovázel přítelkyni z kina v Říčanech. Pes ho zcela bezdůvodně napadl. Kdyby měl tento pes náhubek… A případ z Pacova z loňského srpna uveřejněný na www.youtube.com/watch?v=f8BjeUDHbQ8 je také dosti výmluvný.

Stalo se módou sezóny (jak by řekl žijící klasik), že ten, komu se demokraticky přijatá pravidla chování nelíbí, tak je prostě nerespektuje. Pro svou pohodlnost a hlavně pro ignorování práv jiných osob. Poukazování na „lidská“ práva psů a kritika všeho z pozice údajně diskriminovaných je jen způsobem určitého sebeospravedlňování.

Opravdu je to takový problém dát psovi náhubek, aby nemohl ublížit kousnutím nějaké náhodné oběti jeho - z podstaty nevyzpytatelné - zvířecí duše? Je opravdu nemožné respektovat práva ostatních na jejich bezpečí a bezpečí jejich dětí?

Zdeněk Hraba, místostarosta

Návrh ploch pro umístění hřišť pro psy v Říčanech

Mapa znázorňuje první návrh lokalit, který bude doplněn, pro možné vybudování „psích parků“ ve městě. Jde o vymezený prostor určený pro psy k venčení, hraní bez vodítka a okrajově k výcviku. Kromě ploch vyznačených v mapě je v návrhu i lokalita v Pacově mezi ulicemi Říčanská a Stará.

Typické psí hřiště se vyznačuje nízkým či vyšším plotem, dvojitým vchodem a východem, lavičkami pro majitele psů, pítkem pro psy, stojany, nářadím na psí exkrementy, „čůracími“ kameny a různými prolézačkami doplněné stromky. Hřiště může být různě velké.

Zvláště menší hřiště jsou často vítaným místem majitelů psů k setkávání. S udržováním čistoty na hřišti nemá většina pejskařů problém. Je to prostě „psí“ prostor.