Poděkování

Marie Schönfelderová

V Říčanech bydlím skoro tři roky a o jeden z příjemných zážitků v tomto hezkém městě bych se ráda podělila. Znavená výukou prvňáčků v rámci své studijní praxe jsem cestou domů vybrala u bankomatu před Spořitelnou na náměstí 1600 korun k doplacení školného své dcerky. O půlhodinu později jsem v šatně školky zjistila, že jsem si odnesla jen kartu a peníze zřejmě nechala ležet. To ne! Utíkala jsem zpátky na náměstí, ale peníze  jsem už nenašla. Napadlo mě zachovat si naději a zeptat se ve Spořitelně, jestli jsou peníze beznadějně ztracené, když jsem je vybrala, ale neodnesla. Paní pokladní na to: „A kdy to bylo? Aha, před padesáti minutami, říkáte?“ Otřela jsem si oči a s nadějí čekala. „Nebrečte, jedna paní sem peníze přinesla. Půjčte mi tu kartu a občanku. Nemůžu vám to dát hned - je to oficiální proces, ale zítra už je budete mít na účtu." Byla jsem nadšená! A byla jsem tak ráda, že bydlím právě tady, kde má takový příběh dobrý konec. „Chci vám moc poděkovat,“ řekla jsem té paní u přepážky. A ona odpověděla: „No spíš té paní, co ty peníze odevzdala. V rychlosti je přinesla a pospíchala pryč, nemáme na ni ale kontakt, takže bohužel nevíme, kdo to byl.“ To mě skutečně zamrzelo. Ráda bych tedy poděkovala nyní, v tomto příspěvku. Budu doufat, že se k poctivé dámě můj dík dostane z Kurýru: Moc vám děkuji, ještě dnes mám z dobrého konce malého příběhu velikou radost. Přeji vám krásný nový rok!

Marie Schönfelderová