Ohlédnutí za Jaroslavem Voříškem

Když jsme koncem května s vděčností slavili výročí stavby evangelického kostela v Uhříněvsi, přijel také bývalý farář našeho sboru Jaroslav Voříšek i se svou ženou. Byli jsme za to moc rádi. Jakoby se zastavil čas – bratr farář vzpomínal a bylo vidět, s jak velkou láskou. Hned bylo kolem něj mnoho lidí – pravda, o něco starších než v dobách jeho působení – a rozhovory plynuly ve vděčné radosti ze setkání.

Věděli jsme, že bratr farář má již nemocné srdce, ale všechny nás zaskočilo, když měsíc po oněch radostných společných chvílích přišla zpráva, že Jaroslav Voříšek zemřel. Byli jsme smutní, ale zároveň velice vděční, že jsme se mohli tak hezky osobně rozloučit. A píšu tuto vzpomínku proto, abyste na něj mohli vzpomenout i vy.

Jaroslav působil jako farář v Uhříněvsi a v Říčanech v letech 1967–1979. Vzpomínal na tuto dobu velice rád – zvláště na lidi. V jeho vzpomínkách to byl úplný seznam těch, se kterými se setkával v Uhříněvsi, v Říčanech, ve Strančicích, v Benicích a na mnoha dalších místech. Ohlédnutí to byla úsměvná i smutná, ale všechna proteplená skutečnou lidskou účastí a láskou.

Byl jsem moc rád, že jsem se s Jaroslavem mohl setkat a nasát něco z atmosféry nejen evangelického sboru v Uhříněvsi a v Říčanech v 60. a 70. letech minulého století. Jeho vyprávění bylo svědectvím o době nelehké, ale i o době naděje. Vždyť právě v těchto letech se dařila ekumenická setkání s významnými hosty jako byl Tomáš Halík, Ladislav Hejdánek, Bonaventura Bouše, Jiří Němec, Jan Heller a s mnoha dalšími. To vše k nelibosti státní vrchnosti a k radosti lidí ze široka daleka.

A tak chci ještě jednou poděkovat – za život Jaroslava Voříška. A poprosit vás, kdo jste ho znali, abyste vzpomněli a poděkovali se mnou.

Jiří Ort, evangelický farář
v Uhříněvsi a v Říčanech