Neobyčejní občané Říčan /36

Vzpomínky Dalibora Hofty

Věděli jste, že hostinci U Staletých lip se jeden čas říkalo U Tří majorů? Scházeli se tam totiž tři místní dělničtí tzv. kádři, kteří se s pomocí vládnoucí strany dostali do vysokých vojenských pozic. Vyjděme opět od této křižovatky – k letitému stromu, který dal název celé čtvrti.

Nad zahradnictvím paní Celé (po ní na stejném místě léta působil zahradník Eisenkolb) vedla dřív jen úzká ulička a nad ní vpravo za mého mládí vyrostl jediný nový dům. Postavil ho pan Šubrt – elektrikář, na kterého jsem vzpomínal v Kurýru č. 3/2015. Dál se rozprostírala jen pole a meze. V dálce jako maják stál, a dodnes stojí, staletý dub. My starousedlíci stále říkáme „U Dubu“ a máme na mysli i přilehlé ulice pojmenované po českých řekách. Čtvrť ohraničovaly dnešní ulice Na Obci a Labská. Východní hranici tvořil pozemek kominíka pana Hostinského naproti truhlářství u Široké ulice. Kolem jeho plotu šel dřív úvoz, dnešní Jizerská.

I tenkrát se tu v zimě sáňkovalo, kolem dubu se hemžily desítky dětí. U kořenů stromu jsme se rychle rozjeli a dalo se dojet až na ulici Na Obci. Domek naproti dubu, přes ulici, stavěl studnař pan Beneš. Později si lidé stavěli obydlí podél dnešní ulice Otavská. První stál téměř na vršku kopce dům, kterému se odjakživa říkalo Žáčkův. Vystřídala se v něm celá řada nájemníků. Vozovka v dnešní ulici Jizerská vznikla až na začátku padesátých let. Na kanalizaci, plyn a vodovod došlo v šedesátých letech. O modernizaci této čtvrti v komunistické éře se zasloužil předseda MěNV let sedmdesátých Václav Drtina, který si tu koupil jeden z Větrovcových domků. Zdejší ulice, vycházející z Jizerské a dál se větvící, zůstávaly dlouho polními cestami, zemědělci se po nich dostávali na pole. Vedly také v jiných směrech. Až později se narovnaly, vybudovaly se inženýrské sítě, asfaltový povrch a někde vznikly chodníky. V ulici U Studny dodnes stojí uprostřed studna s pumpou.

V Sázavské ulici jsem měl kamaráda, původně výborného knihaře Vladimíra Volavku, jenž změnil povolání na podlaháře, lepil lidem PVC nebo lakoval podlahy. Přiženil se do malého domku pana Černého. Vláďova žena Vlasta byla vedoucí v městském kině. On si udělal promítací zkoušky a po práci večer nebo v neděli promítal filmy. V souvislosti s ním mi vždycky v mysli vytane titul Rollandova románu Dobrý člověk ještě žije. To se k němu hodilo. Smrt své ženy neunesl a brzy po ní zemřel. O trochu výše v Sázavské bydlel pan Zvolský. K domku si přistavěl malou dílnu a se synem provozovali truhlářskou živnost. Zpočátku neměli téměř žádné stroje, a tak chodili do naší truhlárny hoblovat nebo frézovat potřebné kusy. Platili tatínkovi asi dvacet korun na hodinu. Vzpomínám si, že mladší Zvolský popoháněl staršího: „Dělej, dělej, honem, točí se to naprázdno.“ Byli velmi pracovití a přičinliví a myslím, že nebýt února 1948, daleko by to dotáhli.

Až nahoře v této ulici, na rohu s Labskou, bydlel v dřevěném domku „lítající řezník“, jehož jméno si nevybavuji. Nikde neměl stání, jezdil skupovat dobytek a dodával ho řezníkům na městská jatka. Hlavně však choval koně. Přiženil se tam a na dvoře původního domku si postavil pěkný dům můj vrstevník pan Manhart. Ten se koním věnoval dál, dokonce jezdil s kočárem na pražském Staroměstském náměstí a vozil turisty. Kousek odtud měl domek truhlář pan Ptáček, který byl zaměstnán u mého otce. Jeho syn (také si zde postavil dům) se u nás vyučil a v řemesle vynikal, po znárodnění pracoval v truhlárně jako mistr. Od otce dalšího zdejšího obyvatele, pana Bohaty, jsem získal první včelstva, když jsem se na včelaření sám dal. Laskavá paní Bohatová byla svědomitou úřednicí na okresním úřadě. V Labské ulici bydlel hudební skladatel Jan Simon (viz Kurýr č. 12/2012). I díky tomuto vzácnému muži proběhla zdejší revoluce opravdu sametově. Patřil k organizátorům tzv. kulatých stolů, u nichž se setkávala nová politická uskupení s dosavadními zástupci města, než v prosinci 1989 odstoupili říčanští komunisté od moci.

Zaznamenala Renata Skalošová

Zimní podoba staletého dubu kolem poloviny 20. století.

Foto: z archivu Muzea Říčany