NEOBYČEJNÍ OBČANÉ ŘÍČAN /23

31. 10. 2014

Vzpomínky Dalibora Hofty

Doktor Rýdl, o kterém jsem se rozepsal minule, jezdíval svého času autem Bugatti. Vůz stejné značky míval i lékárník Seifert.

Je ironií osudu, že vozidla, dnes ceněna na desítky milionů, přečkala bez úhony válku, ale těsně před jejím koncem o ně oba pánové přišli. Když němečtí vojáci kvapně opouštěli naši vlast, „bugatky“ zabavili.

Pan Antonín Seifert vedl dlouho jedinou říčanskou lékárnu U Božího oka – našli byste ji na náměstí kousek za Růžkem v místě dnešní realitní agentury. Až později vznikla lékárna v Olivově ulici v domě jednoho z lepších řezníků, pana Chejna. Řeznictví tam dodnes – doufám – přetrvalo, pro medicínu se chodilo o vchod vedle (do dnešního Tabáku) k magistru Jaroslavu Chlistovskému. Ten byl jedním ze zakladatelů družstevního vodovodu, který se táhl od stadionku SSC vedle sportovní haly až na roh náměstí (tam, kde se kříží ulice Olivova a 17. listopadu) do domu pana stavitele Sojky. Družstvo tvořili kromě jiných i pánové Linhart a Oulovský ze Smetanovy ulice. Když lékárník Seifert na konci čtyřicátých let zemřel, byla jeho lékárna zrušena a na náměstí vznikla jiná, ve stejných prostorách jako ta dnešní vedle základní umělecké školy. Do ní byl přeložen a zbytek svého lékárnického života v ní prožil zmíněný magistr Chlistovský.

Po smrti doktora Rýdla naše rodina chodila k doktoru Tichému do prvního patra polikliniky. Byl to mladý, energický a velmi vzdělaný lékař. Později denně dojížděl do Prahy, kam byl přeložen. Zkraje padesátých let mě začaly sužovat různé zdravotní obtíže a dr. Tichého jako jediného z lékařů, které jsem tehdy navštívil, napadlo poslat mě k neurologovi. Pražský specialista vyslovil podezření na mozkový nádor, což mne pochopitelně vyděsilo. Když lékaři opravdu zjistili nádor na ušním nervu, začalo mé putování po nemocnicích a vyšetřeních. Naštěstí se po stáži v Americe vrátil do Hradce Králové jeden z  našich prvních neurologů docent Petr. Po dvouměsíční přípravě na zákrok mne pak devět hodin při vědomí operoval. Nebýt doktora Tichého a jeho domněnky, sotva bych tu s vámi dnes mohl vzpomínat na dávná léta.

Mezi zdejší význačné lékaře patřil i doktor Vatlach. Vynikající gynekolog míval ordinaci v Praze kdesi za Národním divadlem a jako porodník a operatér působil v porodnici na Štvanici, kde také přišli na svět mnozí říčanští občané. Těsně před válkou začal pro svou rodinu stavět vilu v Radošovicích. Za nacistické okupace byl několik měsíců vězněn. Později přesunul pražskou ordinaci do Říčan a po roce 1948, kdy byli lékaři sdružováni v dnešní poliklinice na Štefánikově ulici, ordinoval také v přízemí Rýdlovy funkcionalistické vily v Sokolské ulici. Dojížděl operovat na Štvanici i do Českého Brodu. Byl to člověk velice precizní, což se projevovalo nejen v medicíně, ale třeba i v péči o zahradu. U radošovické vily si postavil skleník a tam pěstoval rostliny, v té době v místních poměrech nevídané. Odborně choval psy. Jeho paní, také lékařka, předsedala v padesátých a šedesátých letech posudkové komisi. Ta zasedala jednou týdně, pacienti k ní chodívali žádat o částečný invalidní důchod, který byl za socialismu značně rozšířený.

Přidám ještě zajímavost k rodinnému sídlu Vatlachových. Objekt na Černokostelecké ulici v úseku mezi nemocnicí a restaurací Na Rychtě je architektonickou směsí moderního domu a jihoamerické, mexické romantické školy. Dokonce se několikrát objevil ve filmu, posloužil pro exteriéry detektivek a dobrodružných snímků.

Zaznamenala Renata Skalošová.

 

Redakční systém i-servis

(c) Mediální a komunikační servis Říčany, o.p.s. 2024 Všechna práva vyhrazena