Istanbulská úmluva, říčanské školy a genderová ideologie

Určitě jste z médií zaznamenali, že v Česku se opět rozjel proces ratifikace tzv. Istanbulské úmluvy (dále budu používat zkratku IÚ). V době, kdy čtete tento článek, je už u nás v Senátu Parlamentu ČR o osudu IÚ rozhodnuto, protože jsem tento článek musel odevzdat už 7. listopadu.

Ale jedno je jisté: Hlasoval jsem proti ratifikaci. A chtěl bych se s vámi podělit o důvody, které mě vedly k zásadnímu odmítnutí tohoto dokumentu.

Možná víte, že IÚ si naoko klade za cíl bojovat proti domácímu násilí. Tento boj má moji plnou podporu, ostatně moje legislativní činnost je toho důkazem. Jenže IÚ pod touto hezkou slupkou v sobě skrývá mnohá nebezpečí, která s bojem proti násilí vůbec nesouvisejí. Její autoři dokázali do znění IÚ „vecpat“ progresivisticko-ideologické věci.

V článku 8 IÚ přikazuje, že ČR musela „vydělit přiměřené finanční zdroje“ i pro nevládní organizace. Jinými slovy, takové organizace by se mohly po ratifikaci IÚ peněz nás daňových poplatníků soudně domáhat. A žádné volby by na tom nemohly už nic změnit.

Co se ale týká říčanského školství, je zcela zásadní článek 14 IÚ. Ten zakotvuje, aby ve formálních školních „osnovách“ na všech úrovních vzdělávání existoval materiál k tématům, jako jsou tzv. „nestereotypní genderové role“. Vzhledem k tomu, že v Německu (které ratifikovalo IÚ) se projednává navazující zákon, který zakotvuje, že si každý bude moci jednou ročně změnit pohlaví a že za prozrazení pohlaví druhého člověka má hrozit pokuta až 10 000 eur, máme se na co těšit. A naše děti zvlášť. A je třeba se proti tomu postavit.

Jako senátor, který byl po mnoho let členem školské rady ve 3. ZŠ u Říčanského lesa, jsem zásadně proti. A proto jsem v Senátu hlasoval proti tomuto nebezpečnému dokumentu umožňujícímu vymývání mozků našim dětem na školách.

Zdeněk Hraba