Českobratrská církev evangelická v Uhříněvsi a v Říčanech

Bohoslužby ve Farním sboru ČCE v Uhříněvsi a v Říčanech

Znovu otevíráme příběh, který by už mohl být ohraný. Malé dítě narozené kdesi v nedůležité části Římské říše položili do jeslí. A nás to stále znovu udivuje, znovu z toho máme radost.

A tak ten příběh znovu pročítejme a vyprávějme. Nechme se vést jeho podáním v Matoušově či Lukášově evangeliu. Oba evangelisté mají co říci. Ať už vstoupíme do Matoušova židokřesťanského sboru a nasloucháme ujištění, že dějiny Božího lidu vstoupily do svého finále a Bůh a nikdo jiný poslal na tento svět vysvoboditele, jakým byl Mojžíš. U Matouše můžeme pročítat původ Ježíšův a nechat se oslovovat příběhy těch, které Pán Bůh neopustil. Smíme se těšit z nenápadných a přece důrazných připomenutí Boží milosti v příbězích pohanských žen, které patří do rodu Ježíšova. Smíme přemýšlet nad vyznáním, že moudrost tohoto světa se sklání v dávných mudrcích před Boží slabostí, která se nabízí člověku. A především, smíme se přijímat naději ze jména Immanuel, Bůh s námi. Naději, kterou evangelista Matouš rámuje své svědectví evangelia.

Nebo můžeme vstoupit do světa evangelisty Lukáše. I on má co říct. Snad právě on se svými politicko-sociálními důrazy. To on nechává putovat Josefa s Marií do Betléma jenom proto, že to mocní tohoto světa si to usmysleli. On mluví o tom, že pro tuto rodinu neměli nikde místo. Že byli na okraji nejen pro mocné, ale také pro své spoluobčany.  Tady dostávají hlas všichni ti, kteří musí opustit své domovy a marně tlučou na dveře. To Lukáš nechává vstupovat na scénu v nočním tichu pastýře, kterým anděl oznámil zvěst o naději pro lidi celého světa. To on staví mnohem víc do centra dění Marii a otevírá tím velice zajímavý důraz ve společnosti, která je dodnes spíše patriarchální. Skutečně, Lukáš se svým vánočním evangeliem má co říct našemu světu.

Vím, že jsem toho mnoho vynechal, vím, že vás osloví zase jiné důrazy. Těšme se tedy z vánočních příběhů, těšme se z radostné zvěsti o Ježíši Kristu, kterou první křesťané vyznávali ve svých hymnech:

„Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí.“ Fp 2,6-7

S přáním všeho dobrého nejen o vánočních svátcích Jiří Ort, farář Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a v Říčanech

Bohoslužby ve Farním sboru ČCE v Uhříněvsi a v Říčanech