Andělé jsou mezi námi

Říčanské nemocnici dala velkou část svého života. Povolání zdravotní sestřičky se jí stalo posláním. Pracovat 44 let v jedné nemocnici, starat se o své babičky, dědoušky a nemocné pacienty, to chce opravdovou obětavost, trpělivost a lásku. Když bylo třeba napíchnout kanylu, odebrat krev pacientovi, který měl „špatné žíly“, byla to vždy ona, která to dokázala. Vždy obětavá, dobrosrdečná, pracovitá a připravena zasáhnout a pomoci. Za ta léta se vystřídali lékaři, sestřičky, primáři i ředitelé. Jak přibývaly roky, však to zná každý, kdo je v důchodovém věku, ubývá fyzických sil i duševní energie. Ona však sloužila dál noční, denní i dvanáctihodinové služby. Nemocnice se stala součástí její rodiny.

A pak to přišlo! Jediným hříchem mládí bylo nedokončené studium střední zdravotní školy. Přesto naplno vykonávala všechny práce sestřičky plných 44 let. Nikomu to nevadilo, nikdo to nepoznal. A pak se objevila paní, která upozornila na předpisy, podle kterých tato sestra bez maturity nesmí všechny tyto práce dělat, jen pod dozorem mladých sestřiček, které přišly ze školy. Takové ponížení opravdu bolelo a velmi ji to zasáhlo. A tak najednou tahle skvělá zkušená sestřička nesměla odebírat krev, rozdávat léky, píchat injekce, zavádět kanyly atd. Naše zdravotnictví má zřejmě nadbytek dobrých zdravotních sester, a tak ty nejlepší propouští bez přemlouvání.

Za těchto podmínek nemohla dělat práci s láskou a být stále ve střehu, že poruší předpisy a udělá něco, co doposud automaticky vykonávala a teď by za to měla postih. Připadala si najednou zbytečná. A tak tahle skvělá sestřička s hrdostí raději sama odešla. Je s podivem, že za ta léta, která zde pracovala, se nenašel nikdo z vedení nemocnice, kdo by jí poděkoval alespoň kytičkou a rozloučil se s ní. Milí občané Říčan ztrácíte anděla, aniž o tom víte. Předpisy jsou přísné a lidský přístup nic neznamená.

Takže sestřičko, děkuji ti za všechny nejen říčanské a moc ti přeji, abys teď svou lásku a energii dávala svým dětem, manželovi a vnoučatům. Měla jsi na ně málo času, nemocnice byla u tebe vždy na prvním místě.

Vedení říčanské nemocnice by se mělo více zamyslet nad tím, jak se důstojně loučit s člověkem, který velkou část svého života věnoval péči o pacienty na lůžku. Přeji všem pacientům říčanské nemocnice hodně hodných pracovitých a schopných sestřiček. Tenhle anděl už tam není. Ale je jich mezi námi stále dost. Stačí je najít a nedovolit jim odcházet.

Jaroslava Hofmanová