200. VÝROČÍ NAROZENÍ FRANTIŠKA RINGHOFFERA

BARON FRANTIŠEK RINGHOFFER II. (1817-1873)

V minulém čísle jsme se zaměřili na rod Ringhofferů a v krátkosti si připomenuli spojení tohoto rodu s naším krajem. Dnes se jen stručně podíváme na samotného Františka Ringhoffera II, který se narodil 28. dubna roku 1817 v Praze a od jehož narození uplyne letos 200 let.
Právě tento muž byl pro okolní kraj velmi důležitý a zanechal zde jasně čitelnou stopu. Zejména ve Velkých Popovicích stavbou pivovaru, ale i zemědělskou i strojírenskou činností v celém okolí. 200 let se zdá hodně let, ale ve skutečnosti to není tak mnoho. Jsou mezi námi stále ještě blízcí potomci pamětníků těchto dob. Právě tyto pamětníky hledáme a nejen na ně je zaměřena výzva, kterou dnes uvádíme.

BARON FRANTIŠEK RINGHOFFER II. (1817-1873)

František  se vyučil v otcově závodě, vystudoval pražský polytechnický institut, první vysokou technickou školu ve střední Evropě, a pak podnikl několik studijních cest do Německa, Belgie, Francie a Anglie. Po návratu domů se v roce 1841 osamostatnil a zřídil novou dílnu na Mariánském náměstí v čp. 101/I, kde již v roce 1845 vyrobil první zařízení parní varny. Roku 1846 koupil od svého otce měděný hamr s obytným stavením a pilu s pozemky v Olešovicích (za 23 000 zl.).
Jelikož produkce staroměstské dílny začala brzy zaostávat za poptávkou a její provoz na Mariánském náměstí již nebylo možné rozšířit, koupil roku 1847 dům čp. 1284/II na Novém Městě v Mariánské ulici, který tehdy sousedil s hradbami (dnes Opletalova 37/1284) a přestěhoval tam svoji dílnu. Závod, skládající se z kovárny mědi a továrny na kovové zboží, se stal jedním z nejvýznamnějších výrobců strojních zařízení pro cukrovary a lihovary v habsburské monarchii. V roce 1848 bylo Františkovi II. uděleno zemské tovární oprávnění k výrobě všech druhů měděného zboží a strojů.

Rostoucí spotřeba surovin přiměla Františka postavit výkonnější hamr. Vybudoval jej v Kamenici na místě dolního mlýna (čp. 4), který koupil v roce 1851. Zároveň správně odhadl budoucí vývoj a zaměřil se na železniční dopravu a strojírenství. Za tímto účelem koupil v roce 1852 Vratislavskou zahradu na Smíchově a ještě v témže roce zde vybudoval slévárnu a o rok později i kotlárnu. Roku 1854 pořídil továrnu na výrobu lokomotivních tendrů, nákladních, osobních a později i salonních vozů. Válečný rok 1866 zastavil rozvoj firmy, ale již v příštím roce byla postavena montážní hala, dřevozpracující závod, šroubárna a sušárna dřeva. Za několik let se firmě F. Ringhoffer podařilo z tuzemských železnic vytlačit zahraniční konkurenci a začala exportovat. Z Ringhofferova podniku se stala největší vagónka v Rakousku. Dodávala i salonní vozy pro císařovnu Alžbětu.

V té době továrna zaměstnávala na 2200 dělníků, 60 úředníků a řadu dalších. Již roku 1854 pro ně František Ringhoffer založil nemocenskou pokladnu a v roce 1870 i penzijní fond.
Roku 1861 byl jednohlasně zvolen starostou Smíchova (znovuzvolen byl ještě v roce 1864) a město Smíchov ho zvolilo do zemského sněmu. Roku 1868 získal funkci poštmistra pro poštovní obvod Kamenice. Vedle strojírenství podnikal i v pivovarnickém průmyslu (pivovar ve Velkých Popovicích). Poté, co byly v okolí nalezeny vydatné prameny vody, rozhodl se Ringhoffer v r. 1871 pro výstavbu zcela nového pivovarského areálu, který byl dokončen r. 1874. Počátkem roku 1873 získal povýšení do stavu svobodných pánů (StOA Praha, VKPP, inv. č. 136, k. d3). Zemřel náhle na zápal plic a zanechal po sobě tři syny, Franze Seraphima Josefa, Emanuela Josefa Franze a Viktora Josefa, kteří zdědili rodinný podnik, a dceru Emilii (Emmu).

Zdroj: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/120039578/?lang=cs; Daniela Korbelíková; Velkopopovická legenda 2012

Upravila Jana Novodvorská