85 let tenisového oddílu Sokola

Díl 7.

Vítejte u sedmé části našeho jedenáctidílného pohledu do minulosti, současnosti i budoucnosti sokolského tenisu.

Podívejme se v tomto duchu na tři generace - bývalých, současných a budoucích tenistů, bez kterých by současný oddíl nebyl tím, co je.

V první řadě bychom měli vzpomenout významnou a vůdčí osobnost oddílu - Lubana Stuchlého.

FOTO: ŘÍČANSKÝ TENISOVÝ „B“ TEAM POČÁTKEM 21.STOLETÍ. ZLEVA SHORA: J. VÁVRA, J. ČERNOHORSKÝ, P. VACULČIAK, V. VOTRUBA, M. PERST, L. MELICHAR, S. TŮMA, K. KYKALOVÁ, M. ČÍŽKOVÁ, Z. PANGRÁC

Tento dlouhou dobu první hráč oddílu bohužel ukončil sám dobrovolně svůj život počátkem 80. let 20. st. z důvodu domnělé nemoci, která, jak se potom ukázalo, neexistovala. Patřil opět k osobnostem, na které měl říčanský tenis vždy štěstí. Přiložil ruku k dílu, když bylo zapotřebí, bez ohledu na osobní nebo finanční zájmy. Prostě jen z lásky k tomu kousku tenisového světa a k bílému sportu. Byl to velký a statný člověk a „kádrovým“ jazykem řečeno“ v kolektivu a zejména ženském velmi oblíben“. Za všechny jeho počiny jmenujme jeden, který mi utkvěl z vyprávění pamětníků.

ků.

V dobách, kdy soudruzi tenisu příliš nepřáli, docházelo k situacím, které ať úmyslně, či z vědomé nedbalosti působily říčanským tenistům velké potíže. Stalo se tedy, že při rekonstrukci vodovodního řadu došlo k přerušení potrubí, které přivádělo vodu na dvorce, což znemožnilo kropení kurtů. Následně jste ale okamžitě mohli vidět dnes těžko uvěřitelný obrázek - Lubana Stuchlého s krumpáčem na rohu dnešní Štefánikovy a Sokolské ulice. Ve velmi krátké době prokopal příkop z daného místa až k rohu sokolského hřiště...a voda opět tekla. Pro tento, ale i řadu jiných důvodů probíhal v osmdesátých letech minulého století na říčanských kurtech turnaj mužů: Memoriál L. Stuchlého. Bylo by pěkné jej obnovit.

Navazující období je spjato s další osobností, bez které bychom se nedívali na tenisový areál stejným okem - p. Petra Vaculčiaka. Jako každá vpravdě osobnost přinesl do oddílu nový vítr a pohled. My, tehdy malí kluci, na Petra nedáme dopustit jako na skvělého trenéra a kouče, spolutvůrce výborné party, kamaráda a kytarového virtuoza. Byl dlouholetou oporou „A“ a poté „B“ týmu a vždy mu záleželo na tom, aby oddíl neustrnul, ale rozvíjel se jak po straně materiální, tak té „duchovní“ - byl příjemným místem a klubem setkávání lidí, kterým v něm bude dobře. Díky jeho aktivitě získal oddíl na přelomu tisíciletí významnou sponzorskou dotaci, která umožnila započít potřebnou celkovou rekonstrukci areálu. V posledních letech působí jako vedoucí kontrolní komise říčanského Sokola. Jeho zkušenosti a orientace ve finančním světě jsou pro Sokol velké plus. Jako každá osobnost bývá některými kritizován za své kroky, činy či názory, řečené velmi přímo, pro některé příliš bez obalu. Z externího pohledu je ovšem největším paradoxem to, že i jeho kritikům jde v konečném důsledku o totéž- o říčanský tenis vzkvétající, veselý, příjemný, čistý a prosperující. Ani jednomu z nás nesvítí na „semaforu“ červená. Země je kulatá, areál velký a místa je tu dost. Jako na všech místech, od politiky až do klubového a rodinného života je to zejména o vzájemném naslouchání, komunikaci, pochopení a místy i toleranci okořeněnou humorem. Popřejme čerstvému (u mužů možno zmínit :-) padesátníkovi Petrovi hodně zdaru v dalších letech. Protože osobnosti všech generací jsou vždy přínosem nejen pro tenis.

Do budoucnosti oddílu se díky svědomité práci s mládeží můžeme dívat bez nadsázky optimisticky. Po dvaceti letech má oddíl dvě žákovská a navíc dvě „babytenisová“ družstva mladých nadějí. Díky patří nejen nekonečným hodinám práce šéftrenérky oddílu Evy Kovačkové, jejího manžela Petra, ale od letoška též novým mladým trenérům Ondrovi Bimkovi a Daniele Simonové. Můžeme tak věřit, že žlutý míček uvidíme létat přes bílou pásku nadále a v roce 2031, pro oslavách říčanské tenisové „stovky“, bude na našich kurtech stále veselo.

Za Tenisový oddíl Sokola Říčany a Radošovice

Václav Votruba