Město Říčany

Zelená brána do Středočeského kraje

Město Říčany, vzdálené přibližně 20 km jihovýchodně od Prahy, se rozložilo v mírně zvlněné, zalesněné krajině. Je místem k příjemnému bydlení a zaujme rovněž svou bohatou historií. Podle Hájkovy kroniky se první zmínka o Říčanech vztahuje k roku 748, kdy byla svedena bitva o říčanský dvůr.

Klepnutím zobrazíte plnou velikost obrázku Mezi nepřehlédnutelné architektonické památky patří zřícenina kdysi honosného hradu z doby posledních Přemyslovců, později obsazeného husity. Na náměstí, jehož půdorys je pro svou vzácnou ranně gotickou parcelaci předmětem památkové ochrany, najdeme kostel sv. Petra a Pavla. Klenby nenápadné kaple v jeho interiéru zdobí fresky z doby kolem r. 1400. Nedaleko objevíme Mariánský sloup z roku 1699. Zámku se podobá Olivovna, založena v roce 1890 manželi Olivovými jako vychovatelna pro zanedbané a opuštěné děti. Dnes slouží jako dětská léčebna respiračních chorob.

Město poznamenal úpadek po třicetileté válce a naopak rozkvět po vybudování c.k. dráhy Praha – Vídeň v roce 1869. V té době se zde začaly stavět luxusní vily a Říčany se staly vyhledávanou rekreační lokalitou.

V současnosti město zabezpečuje státní správu pro rozsáhlé území. Velmi příznivé životní prostředí a výhodné dopravní spojení s Prahou podporuje jeho dnešní dynamický rozvoj a zájem investorů.

V Říčanech můžete navštívit muzeum, kino, popřípadě divadelní představení spolku Tyl nebo jiná vystoupení místních souborů. Pravidelné jsou koncerty předních českých interpretů pořádané Kruhem přátel hudby.

Masarykovo náměstí se od jarních měsíců proměňuje v improvizované jeviště pro rozličná vystoupení. Děti tu slaví svůj den, letní prázdniny pravidelně zahajuje Petropavalská pouť. V září zaplní náměstí historická slavnost Říčanský nos, následuje Koloběžková rallye, určená závodníkům bez rozdílu věku. V předvečer vánoc se tu lidé setkají pod rozzářeným stromem v atmosféře koled a vůní vánočních pochoutek.

Ve sportu dominují zejména říčanští ragbisté. Na své si příjdou příznivci fotbalu, hokeje, tenisu, stolního tenisu, fitnes, cyklistiky, jezdectví, stejně jako zájemci o závodní tanec nebo pěší turistiku. Přes město vede řada turistických a také cyklistických tras. Říčany mají svou naučnou stezku věnovanou přírodě, historii, kultuře a životnímu prostředí.

Turisté i náhodní návštěvníci se mohou dozvědět vše důležité o Říčanech včetně kulturního kalendáře, o ubytovacích možnostech a dalších službách v kanceláři Informačního centra na Masarykově náměstí.

Hrad

Klepnutím zobrazíte plnou velikost obrázku Na ostrohu nad rybníkem stojí zřícenina raně gotického hradu. V letech 1260-1270 ho dal vystavět Ondřej ze Všechrom, nejvyšší komorník krále Přemysla Otakara II. a zakladatel rodu pánů z Říčan. Ti o své hlavní sídlo přišli během husitských válek a už se na hrad nikdy nevrátili. Zůstal neobydlen, několikrát změnil majitele, až v 16. století zcela zpustl.

Říčanský hrad byl jedním z nejstarších kamenných hradů na našem území, vystavěný královskou hutí jako vzácně se vyskytující miniatura královského typu hradu. Představuje jeden z vrcholů šlechtické hradní architektury doby posledních Přemyslovců. Spodní část jeho paláce sloužila jako zásobárna potravin, zbraní a střeliva. Ve druhém patře byl hlavní sál a zároveň obytná místnost hradního pána. Byla vytápěna mohutným krbem a vybavena jen tím nejnutnějším - truhlicemi, které sloužily jako prádelníky a zpočátku i jako postele, několika židlemi, velkým stolem a také prevetem (záchodem v arkýři). V ní se odehrával veškerý rodinný i společenský život.

Hrady tohoto stáří jsou dnes většinou zachovány už jen v půdorysu. V Říčanech se dochovalo téměř celé dvorní průčelí paláce, nároží donjonu (obranné věže) a studna uprostřed nádvoří. Většinu ostatního hradu pohltilo okolní městečko.

Více informací o Říčanském hradu

Kostel sv. Patra a Pavla

Klepnutím zobrazíte plnou velikost obrázku Dominantou náměstí je původně gotický kostel sv. Petra a Pavla, patrně z roku 1270. Z gotiky se dochovala část jižního zdiva s hrotitým oknem, přízemí bývalé věže s křížovou klenbou a zbytky fresek z období kolem r. 1400. V renesanci byl kostel rozšířen a zvýšen (hřebínkové klenby v presbytáři a nad oběma bočními oratořemi). Ještě v letech 1628-29 byly pořízeny dva nové zvony, sv. Petr a o něco menší sv. Pavel, které se dochovaly dodnes. V následujících těžkých časech třicetileté války byl však kostel téměř zničen. Proto ho majitelka panství Marie Terezie Savojská nechala roku 1719 přestavět ve vrcholně barokním stylu. Stavební úpravy probíhaly i v 19. století. Z vnitřního vybavení stojí za zmínku pozdně barokní oltář, kazatelna z roku 1725, reliéf Adama a Evy z konce 18. století a tři starodávné náhrobní kameny.

Za kostelem stojí barokní pískovcová socha katolického světce Jana Nepomuckého z r. 1759 a novodobá socha sv. Václava z r. 1937 vytesaná v barokním stylu.

Mariánský sloup

Zlacená socha Panny Marie Immaculaty (Neposkvrněné) uprostřed Masarykova náměstí shlíží s vrcholu sloupu na kamenném soklu, chráněném masivním kamenným zábradlím. Panna Maria má sepjaté ruce, kolem hlavy svatozář s deseti hvězdičkami a stojí na zeměkouli obtočené hadem s jablkem v tlamičce (symbol vítězství nad prvotním hříchem). Socha z r. 1699 je zjednodušenou variantou mariánského sloupu sochaře Jiřího Bendla z roku 1652, který až do svého násilného svržení v roce 1918 stával na pražském Staroměstském náměstí. Kdo je autorem říčanského sloupu, kdo ho objednal a proč, není známo. Obvykle se však takové sloupy stavěly jako díkuvzdání za odvrácení nějaké pohromy, většinou moru nebo války.

Stará radnice

Klepnutím zobrazíte plnou velikost obrázku Radnice je zmiňována už v prvním popisu městečka Říčany z roku 1565. Každé další století pak přineslo novou budovu. V polovině 19. století došlo na našem území k výrazným reformám ve státní správě. Říčany, do té doby poddanské městečko panství Uhříněves, se r. 1855 staly sídlem politického okresu pro devadesát obcí a téměř 30 000 obyvatel. Vyvstala potřeba samostatné radniční budovy, která by se stala důstojným sídlem okresního soudu, berního úřadu a okresního hejtmanství. Proto byla roku 1864 uprostřed náměstí postavena reprezentační dvoupatrová budova, dnes nazývaná stará radnice. S ní těsně sousedí bývalá budova soudu. Na východní zdi staré radnice je osazen památník národního osvobození a padlých v obou světových válkách s pískovcovým reliéfem podle návrhu sochaře Břetislava Bendy.

Mýto

Nejstarší dochovanou budovou v Říčanech je dům č. p. 44 v ulici 17. listopadu. Dům, nazývaný po jednom z prvních majitelů „U Čechů“, byl postaven roku 1706 na obecním pozemku jako budova mýta. Jak známo, mýto bývalo místo, kde se vybíral stejnojmenný poplatek za používání cest, silnic nebo mostů (dnes dálnic či tunelů). Ve středověku se tak nazýval i poplatek, který vybírala místní vrchnost na stanovených místech za ochranu, například při průchodu panstvím. Také se vybíralo clo za dovezené zboží, které bylo ve městě nabízeno na prodej.

Budova bývalého říčanského mýta byla v nedávné době zrekonstruována a moderně upravena.

Městské muzeum

Vzniklo v roce 1908 rozhodnutím obecního zastupitelstva v Říčanech. Několikrát změnilo své působiště, až téměř po čtyřiceti letech získalo důstojné prostory pro své sbírky ve vile věnované mecenáškou Růženou Klímovou. Jeho počátky jsou spojeny s osobností řídícího učitele Aloise Mudruňky.

Většina plochy muzea slouží krátkodobým výstavám koncipovaným tak, aby postupně ukázaly celou škálu říčanských sbírek, regionální zajímavosti i jiné kulturně historické hodnoty. Každou výstavu doprovázejí odborné a populární akce. Ze stálé expozice byla ponechána část, která bezprostředně ilustruje historii města. Takto pojatá prezentace sbírek dává naději, že muzeum svému městu nezevšední. Stále nabízí svým návštěvníkům mnoho zajímavého.

Nádraží

Na rozvoj Říčan měla velký vliv stavba železniční tratě Praha-Benešov roku 1869. O pět let později získaly Říčany svou první, zatím přízemní nádražní budovu. To mělo zásadní význam pro růst města i vznik říčanské rekreační oblasti. Železnice přiblížila Říčany Praze, protože umožňovala každodenní dojíždění do zaměstnání a současně otevřela zdejší oblast pro rekreaci Pražanů. A že se železnice měla k světu! Před první světovou válkou dojíždělo do Říčan denně šestnáct vlaků, které přepravily 150 000 lidí ročně. Roku 1937 už to bylo dvacet pravidelných vlakových spojů oběma směry, kterými denně dojíždělo do Prahy 1 900 pracujících a studentů. Původní nádražní budova by takovému náporu cestujících dávno nestačila, proto byla už roku 1894 přestavěna na patrovou a v této historické podobě slouží svému účelu dodnes.

U památné lípy

Klepnutím zobrazíte plnou velikost obrázku Starobylá ves Radošovice je poprvé zmiňována v Zemských deskách k roku 1357. Rozvoj říčanské rekreační oblasti počátkem 20. století znamenal i značný územní růst Radošovic, který vyvrcholil jejich připojením k sousedním Říčanům. Také tvář obce se rozsáhlou moderní vilovou zástavbou značně změnila. Vesnickou minulost dnes připomíná už jen bývalá radošovická náves, malebné náměstíčko U Památné lípy, na kterém jakoby se zastavil čas. Jeho ozdobou jsou litinový kříž na pískovcovém podstavci z roku 1872 a starodávná kaplička se zvonkem. Na nedalekém náměstí Československé armády, už uprostřed prvorepublikové zástavby, stojí pomník padlým v první světové válce s bronzovou plaketou prvního presidenta Československé republiky T. G. Masaryka od Františka Lhotáka z roku 1921 a s později připojenými jmény obětí druhé světové války.

Jureček

Na koupališti Jureček s jeho dřevěnými kabinkami a starosvětským půvabem si dodnes návštěvník připadá jako ve filmu Rozmarné léto. Malebný rybník u lesa působí dojmem, jako by zde byl odjakživa. Ve skutečnosti ho dala nákladem půl milionu korun zřídit ve dvacátých letech 20. století radošovická obec ve snaze o větší rozvoj letoviska. V srpnu roku 1934 u něj otevřeli koupaliště s hostincem, které se okamžitě stalo vyhledávaným cílem výletníků. Nabízelo nejen vodní radovánky, ale také hudbu, tanec, zábavní programy, dobrou kuchyni, tenisové kurty a v zimě kluziště. Oblíbila si ho i řada tehdejších známých umělců – například Ljuba Hermannová, Jiřina Štěpničková nebo František Smolík. Nejmilejším hostem tu však byl Oldřich Nový, který si dokonce v sousedství pro svoji rodinu pronajal domek.

A název? Koupaliště i restaurace se jmenují po Antonínu Jurečkovi, který se tu staral o hosty téměř od počátku až do roku 1958.

Olivovna

Pro zdravé mikroklima, doporučované i proslulým lékařem MUDr. Josefem Thomayerem, byla v Říčanech 18. října 1896 významným pražským měšťanem a mecenášem Aloisem Olivou a jeho ženou Louisou otevřena „Vychovatelna manželů Olivových“. Jejím účelem bylo: „ … Ujímati se především dítek mravně zanedbaných, jimž hrozí vážné nebezpečí úplné mravní záhuby … Teprve v druhé řadě připouští se také přijímání takových dítek, za něž přimlouvá se pouhá osiřelost a chudoba. Ústav béře na sebe povinnost nahradit jim domov, starati se o přiměřené jich zaopatření fyzické, poskytovati jim potřebného vzdělání školního, zušlechťovati jich mravní povahu a připravovati je pro život praktický s náležitým ohledem na schopnosti a potřeby každého z nich. … “

O blaho a výchovu osmdesáti dívek a čtyřiceti chlapců se staralo sedmnáct osob včetně učitelů, kněze a ponocného. Součástí ústavu byly školní třídy, ústavní kaple, ubytování pro personál i park se zahradou. Chod zařízení byl financován předně z Olivovy nadace pozůstávající z výtěžku z pěti pražských domů, dále pak z ošetřovného placeného na děti a z výtěžku práce chovanců na přilehlém hospodářském objektu se stájemi, chlévy, sýpkami, poli a ovocným sadem.

Roku 1926 se Olivovna stala dětskou ozdravovnou hlavního města Prahy, po druhé světové válce dětskou plicní ozdravovnou a počátkem 80. let byla přeměněna na Léčebnu respiračních onemocnění dětí. Roku 1990 obnovila svou činnost Olivova nadace.

Marvánek

Říčany se na přelomu 19. a 20. století staly pražským letoviskem, ale proti jiným rekreačním lokalitám měly jednu nevýhodu – nedostatek koupacích ploch. Proto město nechalo roku 1934 obnovit starodávný rybník Marvánek a o tři roky později na něm otevřelo velké moderní koupaliště s pláží a odděleními pro plavce, neplavce a děti. K vybavení patřily kabiny se střešní terasou, sprchy, skokanský můstek, skluzavka, řada zábavních zařízení a restaurace. V letních sezónách se tu pořádaly slavnosti a plavecké závody. V zimě byl Marvánek využíván jako zimní stadion pro bruslení i hokej. Koupaliště sloužilo svému účelu dlouhá desetiletí, až zcela zchátralo. Dnes slouží rybník Marvánek jako přírodní neupravené koupaliště.

Kostel sv. Václava v Jažlovicích

Ves Jažlovice, dříve nazývaná Žežlovice, leží 3,5 km jihozápadně od Říčan. Bývala zde tvrz, připomínaná v 16. století. Ve východní části obce stojí původně románský kostel sv. Václava s podkovovitou apsidou a o něco mladší válcovou věží. Původní románská rotunda (dnes apsida) byla ve 13. století zčásti ubourána a rozšířena o loď z velkých kvádrů. Kostel byl postupně zbarokizován a jeho loď roku 1854 opět rozšířena. Uvnitř kostela stojí za zhlédnutí v nedávné době objevené gotické fresky z počátku 15. století.

Naučná stezka „Říčansko“

Naučná stezka seznamuje návštěvníky města Říčany s některými jeho pamětihodnostmi a s přírodou v jeho nejbližším okolí. Nenáročnou vycházku, dlouhou necelých 9 km, zvládnou i méně zdatní turisté. První stanoviště je v centru Říčan, u staré radnice na Masarykově náměstí. Stezka zpočátku prochází městem, pak okolními lesy a nakonec se obloukem vrací zpátky do Říčan ke koupališti Jureček. Celá vede po dobře schůdných městských, polních a lesních cestách, vhodných i pro děti. První tři z jejích celkem osmnácti zastavení jsou věnována historii a kultuře, poslední pak kultuře a obecné problematice životního prostředí. Všechna ostatní zastavení jsou tématicky zaměřena na přírodu a činnosti s ní spojené: stromy, rybníkářství, botaniku, savce, myslivost, houby, les, vodu a prameny, hmyz, zemský povrch, geologii, bezobratlé, plazy a obojživelníky, ptáky.

 

Více informací na webových stránkách města www.ricany.cz

Redakční systém i-servis

(c) Mediální a komunikační servis Říčany, o.p.s. 2017 Všechna práva vyhrazena