Příroda Říčanska

Ambroň západní
Liquidambar styraciflua

Ambroně jsou krásné stromy, nápadné hlavně na podzim, kdy se vybarví spektrem oku lahodících, teplých barev.

Úspěšná léta pro rod ambroň (Liquidambar) skončila už před 8 miliony let. Během mladších třetihor rostlo jen v tehdejší Evropě asi 20 druhů ambroní. Dnes jich na světě nalezneme daleko méně, a to v Severní a Střední Americe, východní Asii a východním Středozemí.

Ambroň západní je původní v jihovýchodních státech USA a ve Střední Americe. Angličané ji do Evropy přivezli roku 1681. V Čechách je první zmínka z roku 1776, kdy rostla v tehdejší botanické zahradě na Smíchově.

Strom ve svém přirozeném prostředí dorůstá výšky až 30 metrů a dožívá se kolem 400 let. Koruna je v mládí kuželovitá, posléze mohutní a zakulacuje se. Zprvu hladká kůra postupně tloustne a hluboce rozpraskává. Na větvích kůra vytváří nápadné korkové lišty.

Dlanité listy se zašpičatělými laloky mají zubatý okraj a velmi připomínají listy javorů. Jak je odlišíme? Snadno, listy ambroní vyrůstají na větévkách střídavě, zatímco u javorů v párech proti sobě. Zelené listy se v místech, kde nastává podzim, zbarvují a opadávají, ale v jižních oblastech se ambroň vyskytuje i ve stálezelené formě.

Zjara na jednom stromě vyrůstají oba typy květů. Jak samičí, nahé kulovité hlávky se zakřivenými bliznami, tak samčí vzpřímené laty. Na podzim dozrávají plody – tobolky uspořádané do kulovitého plodenství, která postupně mění barvu od zelené přes žlutou až po hnědou. Zralé tobolky se otevřou a uvolní okřídlená semena. Prázdná ježatá plodenství zůstávají na stromech přes zimu. Opadané jsou pak v létě nepříjemností pro bosé nohy.

V našich klimatických podmínkách může ambroň západní během tuhých zim promrzat. V říčanských zahradách jsou však ambroně úspěšně vysazovány čím dál častěji. Bývají to různé odolnější kultivary s rozmanitým tvarem a barvou listů, menším vzrůstem nebo hladkou kůrou.

Už původní Američané (např. Čerokézové, Aztékové) si velmi cenili voňavé pryskyřice. Ta na vzduchu tuhne a teplem opět měkne. Od nepaměti až dodnes je využívána k léčbě dýchacích, gynekologických, trávicích, kožních i nervových onemocnění.  Uplatňuje se v parfumerii, jako vykuřovadlo, k aromatizaci tabáku i potravin. Všestranně se využívá také červenohnědé tvrdé dřevo.

                                                                    Jakub Halaš