Už sa fašank krátí aneb o masopustu

1. 2. 2019

Doba, které se říká masopust, trvá od Tří králů (6. ledna) a končí Masopustním úterým, po kterém následuje Popeleční středa a období půstu. Datum masopustu je závislé na datu Velikonoc, může tedy být mezi 3. únorem a 9. březnem. Po masopustu následuje šest postních nedělí. V tradici měla každá z nich svůj odůvodněný název: Pražná, Černá, Družebná, Kýchavná, Smrtná, Květná. Květná neděle pak otevírá tzv. svatý týden před Velikonocemi.

Podle záznamů se masopust slavil již ve 13. století, ale pravděpodobně i dříve. Počátky masopustních obchůzek vychází z předkřesťanského kultu zimního slunovratu. Souvisí patrně s pohanskými oslavami obnovy přírody na začátku jara. V životě lidí hrál důležitou úlohu jako zlomový bod na rozhraní dvou ročních etap. Dokončovaly se drobné práce z předešlého hospodářského roku (draní peří, přástky, mlácení obilí), ale zároveň se připravovalo na blížící se jaro a počátek nové hospodářské sezóny. Souvisela s tím i řada symbolických magických úkonů a pověr, které měly zajistit dobrou úrodu a ochránit domy a hospodářství před zlými silami.

Masopust vrcholil ve třech dnech před prvním postním dnem Popeleční středou. Protože po něm nastal dlouhý předvelikonoční půst, každý si dopřával do sytosti bujného veselí, zpěvu, a také jídla a pití. Odehrávalo se také nejvíce zabíjaček. V minulosti býval hlučnější a rozpustilejší a také delší než dnes a bujaře se veselili všichni lidé, bohatí i chudí. Masopustní zvyky se region od regionu lišily; někde byly tradice bohaté, jinde se masopust příliš neslavil nebo se přejímaly zvyky odjinud.

O Tučném čtvrtku se k obědu podávala vepřová pečeně a další zabijačkové pochoutky a pivo. O Masopustní neděli se hned po obědě sešli muzikanti na návsi a zvali všechny k muzice do hospody. Do večera mohly být u muziky i děti. Když se lidé prospali z nedělního křepčení, pokračovalo se v tanci i o Masopustním pondělí. V každém kraji se udržovala jiná tradice rázu tancovačky. Někde byl tzv. mužovský bál. Svobodná chasa směla pouze přihlížet, v kole tancovali jen ženatí. Jinde se zase pořádal tzv. babský bál, kde měly volenku pouze ženy.

Masopust podobný tomu, jak jej známe dnes, se odehrával na Masopustní úterý - obřadní obchůzky po vesnici a rej maškar. Masopustního průvodu se původně účastnili pouze muži a chlapci a ženy připravovaly pohoštění.

Pochůzka měla svá pravidla – žádost o povolení starosty obce, jednotlivé masky měly různé povinnosti. Obyčejů a zvyků však bylo mnoho, každá vesnice, každý kraj byl něčím odlišný a měl svá specifika.

Úlohou všech masopustních masek bylo a je dělat šprýmy, vtipy a bavit obecenstvo. Součástí obchůzky od domu k domu byl zpěv, tanec masek u každého domu a nezbytné pohoštění (tekuté i tuhé), které je maškarám i divákům nabízeno a vynášeno z jednotlivých domů do dvora i na ulici.

U každého domu plní maškary své „povinnosti“ nikdo je nesmí odmítnout.

Některé z masek mají prastarý původ, jiné jsou novodobé, moderní. Některé masky mají svou symboliku a funkci. Maska byla často prostředkem výsměchu a kritiky některých lidských vlastností a neřestí.

Téměř v žádném z masopustních obchůzek nesměl chybět medvěd, kterého vodila na provaze maska medvědáře. Masce medvěda se přisuzovaly magické vlastnosti, především plodnost, které mohly být přeneseny na ženy i celé hospodářství. Při každé zastávce si s ním tedy hospodyně a děvčata musela zatancovat. Vůdčí postavou průvodu byl Laufr neboli Strakatý, který organizoval masky a žádal starostu o povolení k průvodu obcí. Chodil také Slaměný - hospodyně si z něj utrhávaly kus slámy a daly ji do husího hnízda, aby husy dobře nesly. K nejstarším formám masek patřily také převleky mužů za ženy, hlavně za nevěsty. Čím větší hromotluk nevěstu hrál, tím lépe. Chodili také řezníci, holiči, dráteníci, kominíci, lékaři, hasiči, vojáci, bába s nůší, kozel…

Nezbytnou součástí masopustního jídelníčku byly koblihy. Měly také obřadní úlohu, jako obětní jídlo, které hospodář vynášel do polí. Na stole nechyběly ani boží milosti (cukroví), klobásy, slanina a další zabíjačkové dobroty, k pití pálenka a pivo.

Skoro všude masopust končil zábavou spojenou s pochováváním basy, medvěda nebo kobyly. Jedná se o parodii na pohřeb marnotratníka (podle biblického příběhu). Někde se obřad zabíjení (obětování, pochovávání) konal na konci obchůzky, kdy postavu zabili a na nosítkách, za velkého truchlení, odnesli do hospody, kde postavu většinou vzkřísili a zábava pak pokračovala.  Jinde byl vlastní pohřební obřad těsně před koncem masopustu, kdy se obětovaná postava nebo basa položila na stůl (desku, máry) a za tklivého nářku se slavnostně pohřbila. Během obřadu zabíjení byly obětované postavě předčítány její hříchy (nesla vinu za vše, co se nepovedlo (sucho, neúroda, politika,…)

Všude čas nevázaného veselí definitivně končil o půlnoci, kdy nastal čas půstu. Lidé si po půlnoci na rozloučenou zazpívali postní píseň a rozešli se domů. Život se vrátil do klidných kolejí. Kdyby o masopustním úterý někdo tancoval přes půlnoc, věřilo se, že by ho strašil čert v zeleném kabátě.

Po masopustu následoval ještě Pytlový čtvrtek (po Popeleční středě), kdy se dojídaly zbytky z masopustu, ale každý už ve své chalupě, bez muziky a zpěvu.

Dnes se slavení masopustu znovu těší velké oblibě. Dnešní masopusty vesměs vychází z masopustních tradic, bývá ovšem méně původních masek, zato více nových, např. postavy z filmů, pohádek, seriálů. V Říčanech se o oživení masopustu už před několika lety postarala škola Sofie, jejíž žáci a učitelé procházeli v masopustním průvodu městem. Posléze se k tradici připojili i další Říčaňáci pod záštitou města. Letos se říčanský masopust koná v sobotu 16. února.

Marie Tvrdoňová

a Klára Pilíková,

Muzeum Říčany 

Redakční systém i-servis

(c) Mediální a komunikační servis Říčany, o.p.s. 2019 Všechna práva vyhrazena