Proč je nutné investovat do bezbariérových úprav

Každý, kdo se v posledních měsících prošel po některém ze zrekonstruovaných úseků chodníků v Říčanech, jistě zaznamenal, že součástí oprav bylo i doplnění různých barevných pásů z hmatové dlažby i drobné opravy příčných a podélných sklonů povrchu chodníků.

Jedná se o prvky, které by měly pomoci osobám se sníženou schopností pohybu a orientace pohybovat se po našem městě. Jistě se ptáte, zda opravdu ve městě žije tolik vozíčkářů či nevidomých, aby se takové úpravy vyplatily – je však nutné si uvědomit, že složení této skupiny obyvatel je mnohem pestřejší. Patří sem všechny osoby se zrakovým, sluchovým či mentálním postižením, osoby pokročilého věku, těhotné ženy nebo osoby doprovázející dítě v kočárku či malé dítě do tří let věku – to vše jsou lidé, kteří mohou mít ztížené podmínky při překonávání pro nás tak běžných překážek, jako jsou schody, obrubníky nebo třeba pouze příliš skloněný úsek chodníku. Asi téměř každý z nás někdy tlačil po ulici kočárek, pomáhal vozíčkáři přes přechod, nebo poskakoval do práce či školy o berlích po nevydařeném sportovním výkonu – vzpomeňme si na úskalí takového pohybu a uvědomme si, že tito lidé se s ním setkávají každý den.

A v čem přesně tyto bezbariérové úpravy spočívají? V oblasti pozemních komunikací můžeme úpravy rozslišit do dvou hlavních skupin – pro osoby se sníženou schopností orientace a osoby se sníženou schopností pohybu. Pro ty první jsou rozhodující právě signální a varovné pásy – signální pás navádí (většinou na druhou stranu pozemní komunikace či k jiné vodící linii), varovný pás pak upozorňuje na existenci nebezpečné zóny (vozovka, výškový rozdíl apod.). Tyto prvky musí být provedeny z hmatové dlažby a současně v barevném kontrastu vůči zbytku povrchu kvůli osobám se zbytky zraku – vytvoření těchto prvků bez kontrastního barevného provedení je sice záslužné, ale velké skupině obyvatel je prakticky bez užitku. Druhým podstatným prvkem jsou vodící linie – zvýšené sadové obruby mezi chodníkem a zeleným pásem, zdi domů či správně provedená zábradlí. Zde je podstatné ponechávat cesty podél těchto linií volné a v místě přerušení těch přirozených doplnit vodící linie umělé. V této oblasti jsou asi největším problémem pouliční reklamy, tzv. „áčka“, postavená povětšinou právě tak nešikovně, že blokují cestu podél vodících linií.

Pro osoby se sníženou schopností pohybu pak hrají rozhodující roli příčné a podélné sklony pochozích ploch a (ne)existence výškových stupňů s rozdílem výšek přes 2 cm. Zatímco s kočárkem zdatný rodič pravděpodobně překoná i 10 cm vysoký stupeň, pro prarodiče už to může představovat problém a pro osobu doprovázející vozíčkáře pak nezanedbatelný fyzický výkon. Po chodníku s příliš velkým příčným sklonem se pak jde špatně všem, příliš velký sklon směrovaný u přechodu do vozovky pak může být vyloženě nebezpečný.

U nových staveb by tyto úpravy měly být samozřejmostí. Přesto jsou však zhusta provedeny neúplně či dokonce zcela nesprávně – částčně i z důvodu neznalosti příslušných správních orgánů, které by měly na správné provedení těchto úprav dozírat.

Je však zapotřebí zaměřit se i na úpravu staveb již dokončených – příslušná vyhláška platí až od roku 2009, do té doby se úpravy řešily spíše selským rozumem a ne vždy je možné je považovat za zdařilé. Jako první by měly být upravovány zejména styčné body chodníků s vozovkou na nejexponovanějších trasách, které mapuje např. odbor sociálních věcí MěÚ v Říčanech. Za relativně rozumných nákladů (do 20 tisíc Kč za 1 přechod) lze výrazným způsobem zvýšit jeho bezpečnost a umožnit či usnadnit jeho samostatné užívání všem skupinám obyvatel, a to i tehdy, kdy kvůli komplikovaným místním poměrům nelze do puntíku dodržet znění vyhlášky. Při rozhodování o prioritách rozpočtu je pak zapotřebí pamatovat i na investice a opravy podobného typu, které možná na první pohled nevyrazí dech, ale výrazně zlepšují kvalitu života ve městě pro nezanebatelnou skupinu obyvatel.

Marián Svetlík

člen dopravní komise města