Příroda Říčanska

Mochyně židovská třešeň

Physalis alkekengi

Předtím, než se ustálilo botanické jméno mochyně židovská třešeň, pohrávala si čeština s řadou poetických názvů jako mechuňka, baborolka, višně mořská, psí višně, mochyně baborolka nebo liščí jablíčko. Dnešní děti obvykle říkají mochyni jednoduše lampiónky.

Mochyní je známo asi 120 druhů. Jakožto vzorní zástupci čeledi lilkovitých rostlin se většina druhů vyskytuje na amerických kontinentech, v menší míře pak v Euroasii.

Mochyně židovská třešeň je pravděpodobně původní v oblasti kolem Černého moře. Již starověké civilizace ji zřejmě rozšířily až po území Francie. Od kdy se vyskytuje v Čechách není známo, ale podle záznamu z roku 1562 je popisována jako běžná zahradní rostlina.

Vytrvalá bylina obvykle dosahuje výšky kolem 50 cm. Řapíkaté listy jsou vejčité až trojhranné. Nenápadné bělavé květy vykvétají jednotlivě od června do srpna. Po odkvětu se kališní lístky desetinásobně zvětší, uzavřou plod a postupně mění barvu na červenooranžovou. Plodem je červená kulovitá bobule s mnoha semeny. Kalichy zůstávají po opadu listů na stoncích dlouho do zimy. Postupem času zůstává z kalichu jen žilnatina.

V Říčanech je mochyně židovská třešeň běžná v zahradách jako okrasná rostlina. Hlavně v teplejších oblastech se rozrůstá i v okolí lidských sídel a na rumištích. Kromě semen se totiž rozšiřuje plazivými oddenky a místy se tak stává plevelem.

Nejedlé plody se používaly v lidovém léčitelství. Nezralé jsou jedovaté. Dnes mochyně nachází uplatnění jako dekorace do suchých vazeb.

Název „mochyně židovská třešeň“ byl odvozen od tvaru kalichu, který tvoří obal plodu a je podobný středověké židovské čapce.

V obchodech se prodává příbuzná mochyně peruánská (Physalis peruviana) s chutnými a zdravými plody žluté barvy. Daří se jí hlavně v tropických a subtropických podmínkách.

Jakub Halaš