Příběh pokladu

díl pátý

Pražské groše Václava IV.

Vracíme se k tématu říčanského pokladu a jeho postupného zpracovávání.  Jiří Škába před časem nalezl ve starém sklepení svého domu na říčanském náměstí hrneček s 348 pražskými groši, vyraženými převážně za panování Václava IV. (1378–1419). Dnes se budeme věnovat mincím samotným.

Do konce září byly vyřízeny všechny potřebné posudky a další náležitosti spojené s převzetím pokladu do sbírek brandýského Oblastního muzea Praha-východ. Nyní nastal čas na konzervaci pokladu. Co se vlastně bude konzervovat? Ražbu pražských grošů zavedl roku 1300 Václav II., který využit nedávného objevu obrovských zásob stříbra v Kutné Hoře a jejím okolí. Kutnohorskou mincovnu učinil výlučným místem ražby grošů. Nová mince byla potřeba i kvůli vývoji hospodářství. Každodenní využívání mincí na trhu nebo při placení dávek bylo pro všechny výhodnější než vyměňovat zboží za zboží nebo odvádět naturální dávky. Starší brakteáty coby jen po jedné straně ražené, chatrné, tenké plíšky stříbrného kovu dennímu používání nepostačovaly. Pražský groš měl být mincí stabilní a široce ceněnou. Tak tomu také bylo, byť ani groš se nevyhnul tehdejší formě inflace způsobené umenšováním podílu stříbra v mincích při přeražbách a nových ražbách dalších panovníků.  Podoba této mince však zůstala po 250 let její produkce prakticky nezměněna (vyjma pochopitelně obměny jmen panovníků, kteří mince zrovna razili).

Byť není nález ještě zcela zpracován, můžeme říci, že v říčanském mincovním depotu drtivě převažují pražské groše Václava IV., které doplňují jednotliviny jeho otce Karla IV. (1346–1378). V době Karla IV. a především jeho syna Václava IV. úroveň ražby grošů výrazně poklesla. Mincí Václava IV. známe z veřejných i soukromých sbírek několik desítek tisíc kusů. Převážná část z nich je však ražena velmi nedbale, jsou špatně čitelné či se zcela hladkými plochami, mají popraskané hrany. A přesně takový je i říčanský poklad. Špatná čitelnost znesnadňuje jeho chronologické určení. Poklad obsahuje pouze pražské groše, nenachází se mezi nimi žádná drobná mince. To je ovšem typický znak obdobných depotů. Lidé si z praktických důvodů (zejména kvůli lepšímu počítání a orientaci „v kase“) spořili plnohodnotné mince. Co si mohl majitel říčanského pokladu za své mince koupit? K cenám ze 14. století musíme přistupovat jen velmi orientačně: kuře půl groše, šedesát vajec 1 groš, lopata 1 groš, sekera 3 groše, kráva 55 grošů, kůň 240 grošů. A týdenní mzda za např. tesařkou práci: mistr 18 grošů, tovaryš 12 grošů, nádeník 5 grošů.

Na závěr malá zajímavost. Groše Václava IV. nesou nápis „Wencezlavs tercivs“, tj. „Václav třetí“. Skutečný Václav III. (poslední Přemyslovec) totiž vzhledem k předčasné smrti rukou vraha nestihl být korunován (vládl v letech 1305–1306), a tak ho Lucemburkové mezi české krále nepočítali.

Martin Hůrka