1. Základní škola Říčany

Slavnostní odhalení pamětní desky, Školní soutěž „100 let republiky“, Adaptační kurz 6. ročníků,

Slavnostní odhalení pamětní desky

V pátek 21. září jsme oslavili 110. výročí existence naší školy na Masarykově náměstí. Během celého dne měla veřejnost možnost  podívat se do budovy školy v rámci Dne otevřených dveří. Večer se uskutečnilo setkání s bývalými zaměstnanci školy. Při té příležitosti se konalo za přítomnosti pana starosty Kořena a paní místostarostky Špačkové slavnostní odhalení kamenné pamětní desky bývalým židovským spolužákům, kteří za 2. světové války zahynuli v koncentračních táborech. Pískovcovou desku zhotovila firma kamenosochaře p. Bohumila Pánka a je umístěna na hlavním schodišti proti vstupním dveřím do budovy školy. Pořízení pamětní desky bylo realizováno v rámci projektu „Říčanské kameny zmizelých“, který byl podpořen příspěvkem Nadačního fondu obětem holocaustu, hrazeného z dotace Ministerstva kultury ČR a rozpočtu města Říčany. Tímto aktem vyvrcholila naše celoroční práce na společném projektu říčanských škol. 

Zuzana Pacovská

Školní soutěž  „100 let republiky“

Od počátku října probíhá v 1. ZŠ Říčany celoroční dějepisná soutěž na téma „100 let republiky“. Je určena žákům 2. stupně, kteří každých 14 dní zodpoví 10 soutěžních otázek, umístěných na nástěnce u hlavního schodiště a na webových stránkách školy. Soutěž je dobrovolná a nejlepší řešitelé budou koncem roku odměněni pěknými cenami.

Otázky jsou zaměřeny na významné události republiky, a to nejen politické, ale i sportovní, technické, kulturní nebo společenské. Cílem je připomenout dětem úspěchy našich předků a probudit lásku k vlasti i obdiv nad umem předchozích generací. 

Byli bychom rádi, aby na svou vlast byli hrdi.

Adaptační kurz 6. ročníků 

Poslední pokyny, poslední vyučovací hodina. Hurá domů a balit! Tenisky, trička, teplé ponožky i svetr, také něco na zub a hlavně rychle spát. Zítra odjíždíme na adaptační kurz.

Ráno nás vytáhlo z postele sluníčko, za oknem se probudil den a my také. Sraz u školy a pak už autobus, co nás dovezl do Želiva. Paní správcová a pan vedoucí nás přivítali, dali nám klíče od chatiček a my se šli se svými učiteli ubytovat.  Prostředí bylo krásné. Les, který příjemně voněl, řeka, která si pohrávala s malými kameny. 

Čekal nás zajímavý program. Celí natěšení jsme vykukovali z chatek a očekávali naše instruktory. Aby nám čas trochu utíkal, seznámili nás učitelé s prostředím a programem dne, upozornili na místa, kam bez dozoru nemůžeme, abychom si nepřivodili nějaká zranění. Pravidla společného pobytu byla jasná všem. Hned jsme věděli, že to bude fajn.

Někteří jsme se neznali, ale to se změnilo hned první dopoledne. Michal, Adam, Tomáš a David. Naši instruktoři, takoví čtyři mušketýři. Netrvalo dlouho a společně jsme se pustili do her, sportování. Naučili jsme se poznávat sami sebe i své nové kamarády, mnozí z nás překonali i strach. Třeba ten z výšek, kdy jsme na lanovém centru zápasili nejen se svou odvahou, ale právě i s výškou některých překážek. Bylo fajn, že jsme se mohli rozhodnout sami, jestli si chceme tyto překážky zkusit. Další dny nás čekal paintball, bumperball i večerní táborák a opékání špekáčků. Při činnostech nám vždy vyhládlo, a tak jsme pokaždé uvítali dobré jídlo i svačiny na posilněnou. Pan kuchař předvedl své umění a my jsme si vždy pochutnali.

 Dny utekly jako voda a chystali jsme se na cestu domů. Ani se nám nechtělo. Při loučení s instruktory ukáply i slzičky. Míchaly se pocity štěstí i smutku, že vše končí. Každá třída se se svým instruktorem rozloučila po svém. Dostali jsme i malé dárky. Lodičku z kůry, šátek pro fajn kluka nebo holku a také slib, že se určitě nevidíme naposled. Rozloučili jsme se i s lesem a domů jsme si vezli krásné hřiby.

Chtěli bychom touto formou poděkovat všem, kteří nám tento kurz umožnili.  Je to skvělý nápad a myslíme si, že mezi partou šesťáků sklidil velký úspěch.

M. Prášková